Rekonstrukce starého domu – část 1 – Rozhodnutí

O rekonstrukci více než sto let starého domu od A. Chtělo by se mi říci do Z, ale to asi neklapne, protože i více než tři roky od koupě jsme stále v procesu a jak jsme si uvědomili, v procesu, který asi jen tak neskončí…

Nikdy jsem nesnila o domě. A o domě na vesnici už vůbec ne. Ale okolnosti a naše potřeby se s narozením dětí značně změnily a tak jsme začali hledat něco, co by splnilo určitá naše kritéria, přičemž neflexibilní z nich, byl náš omezený rozpočet.

Koupě pozemku a stavba nového domu proto nepřicházela v úvahu, protože na to jsme zkrátka neměli. V lokalitě, kde žijeme, se pozemky pohybují okolo milionu a stavba by si vyžádala též minimálně tři. A vzhledem k tomu, že jsem na mateřské a manžel dělá sám na sebe, vzít si hypotéku bylo nemožné. Začali jsme tedy pátrat po nabízených starších domech k prodeji.

V hledáčku nám uvízl jeden konkrétní dům s pozemkem. Dům „jak kráva“ a „jen“ za 1,3 milionu – no nekup to! V jeho statusu ovšem stálo „REZERVOVÁNO“. Za pokus to ovšem stojí, zavoláme tam! Makléř nám do telefonu potvrdil, že na dům již byla složena rezervační záloha a že si kupující právě vyřizuje hypotéku, je to tudíž pasé. A tak jsme pátrali dál po domě, který by měl být tím naším pravým.

Asi půl roku na to, kdy jsme stále ještě hledali a hledali, jsem v inzerátu znovu objevila tento dům, o němž jsme před chvílí mluvila. Ihned jsme tam zavolali a po domluvě s makléřem jeli na prohlídku.

Zevnitř vypadal dům ještě hůř než z venku. Myslím, že 99% lidí by uteklo ihned, jak by do domu vkročilo. Pro nás ovšem skýtal docela velký potenciál. Přízemí, patro a ještě podkrovní půda. To vše na pozemku 1100 m2.

Jak jsme se dozvěděli, potenciální kupující, který již složil zálohu, od koupě nakonec odstoupil. Hypotéku dostal, ale přišel o práci a měl strach, zda za těchto okolností, bude schopen splácet. Záloha mu tedy propadla. Již po jejím složení ovšem dostal od prodávajícího klíče od domu, aby mohl začít s rekonstrukcí. Sám tam dřel celé léto. Započal bourací práce a díky tomu vypadal dům, respektive první patro tak, jak vidíte na fotkách.

Nám to docela hrálo do karet, protože jak jsem již říkala, vysoké procento potenciálních kupců to odradilo. Přeci jen, když přijdete do domu, kde je nějaká, byť stará hnusná, kuchyň a koupelna, máte určitou představu. Když ovšem přijdete do domu, který připomíná na jedné straně staveniště, na druhé straně skladiště, s velkou pravděpodobností se na podpatku otočíte a budete pelášit jinam. A asi i proto čekal dům další více než tři měsíce, než se my konečně rozhodneme, zda do toho jít či nejít, nehledě na to, že prodávající dokonce snižoval cenu.

A protože já věci obvykle neřeším mozkem, ale pocitově, měla jsem jasno hned - ten dům opravdu čeká přímo na nás! Můj muž to má přesně obráceně a proto potřeboval ještě dostatek času, aby si mohl zhodnotit všechna pro a proti a najít optimální řešení. V jeho podání to však znamená každý den něco jiného. Jeden den byl rozhodnutý, že dům koupíme, druhý den byl zásadně proti. Jeho nerozhodnost mě občas přiváděla k šílenství. Byla jsem tou dobou těhotná a měla jsem pár týdnů do porodu. Na druhou stranu mi bylo jasné, že to břímě rekonstrukce bude nést především on a tak jsem se neodvažovala na něj jakkoli tlačit.

Jeho kritéria pro a proti byla samozřejmě realističtější než ta moje – způsob financování a splácení případných dluhů; stav domu, který byl skutečně v žalostném stavu. Zhruba 150 let starý kamenný dům se zdmi o hloubce jeden metr, nepodříznutý, tudíž vlhký, postavený částečně z čediče není sranda. Střešní krytina celkem nová, krovy zachovalé atd. Naštěstí je manžel architekt, takže měl asi oproti jiným zájemcům výhodu, že si tak trochu uměl představit, do čeho jde.

Rodiče nám nabídli, že nám půjčí bezúročně peníze a asi i to, stejně tak i narození druhého syna, manžela trochu postrčilo a přišlo konečné rozhodnutí dům koupit a započít rekonstrukci a neodradilo ho ani rčení, že jednodušší je postavit dva nové domy, než jeden starý opravovat…

Slovo závěrem - chcete-li vidět, zda jsme z té hrůzy něco vykřesali, sledujte můj miniseriál;)