Pár tipů, jak být neOBLÍBENÝ

Internet se hemží zaručenými návody a radami, jak být takový a makový. Rozhodla jsem se přispět i já svou trochou do mlýna a připravila jsem si pro vás pár tipů, jak se stát neoblíbeným. A řeknu vám, v tom jsem fakt dobrá!

1. dělejte věci s nadšením a rádiDovolím si použít slova klasikova, konkrétně Jana Nerudy: „Vším jsem byl rád!“ Ať se rozhodnu pro cokoli, dělám to ráda a většinou minimálně na 100 procent. Pokud mě něco nebaví, tak to zkrátka nedělám a pokud není jiná volba a já musím, tak si řeknu, že to asi má nějaký svůj důvod, který třeba nyní není evidentní, ale ukáže se v budoucnu.Už na škole jsem lezla na nervy spolužákům, protože mě upřímně bavilo chodit do školy a učit se, byla jsem tedy označená za šprtku.Kolegové ze zaměstnání mě nechápali. Zatímco většina z nich tam chodila kvůli výplatě, já se zápalem pro svou práci. Když jsem byla na přijímacím pohovoru u svého budoucího šéfa, zeptal se mě na takovou obligátní otázku: „Kde bych chtěla profesně být za pět let?“ Místo učebnicové odpovědi jsem mu prostě a jasně řekla, že chci dělat, co mě bude bavit! Věřte nevěřte, tato odpověď mimo jiné rozhodla, že mě vezme.No a když jsem pak přerušila svou „kariéru“ kvůli miminku, většina mého okolí nepochybovala, že bych se nevrátila brzy do práce. Možná ani já ne... jenže ejhle, i to utírání zadečků a celé mateřství mě nadchlo natolik, že už mám děti tři a vyloženě si to užívám. Čímž ovšem dost prudím kamarádky a známé, které mateřskou berou jako nutné zlo. Jedna z nich mi řekla: „Ty jsi teda fakt strašná, mluvíš jako ty matky z časáků!“

2. vypadejte dobře

Toto pravidlo je markatní hlavně u žen. Jistě jste si všimli, jak se ženy ve společnosti sledují, zkoumají a předhánějí, která má lepší šaty, boty a make-up.

Upřímně řečeno se třemi dětmi v tomto bodě toho času dost pokulhávám. Ale když jsem ještě byla mladá, svobodná a bezdětná, měla jsem spoustu času věnovat se módě a sobě sama. Nejsem žádná modelka, ale ani šereda a hlavně krása je naštěstí kategorie relativní. V každém případě se snažte vypadat dobře, upraveně, hezky se oblékejte a uvidíte, jak to bude fungovat a jak budou hlavně kolegyně pukat vzteky.

U nás v práci naštěstí nebylo nutné dodržovat žádný dresscode a člověk si mohl nosit, co chtěl. Vzpomínám, jak jsem jednou v minisukni procházela po chodbě a slyším z jedné kanceláře, kde seděla stejně stará (mladá) kolegyně s hýžděmi jak parní lokomotiva, jak právě tato pronáší do pléna „Viděli jste to, teď už jí byla ta prdel úplně vidět.“ Nedalo mi to, vrátila jsem se a s úsměvem pronesla: „Já se za svůj zadek stydět nemusím!“ No nezabili byste mě;)

3. kamaraďte se šéfem

V mém případě nebyl tento bod nikdy míněn nějak účelově. Zkrátka jsem měla to štěstí, že jsem si se svým šéfem lidsky sedla. Je to cizinec, který se tehdy přistěhoval do Prahy, kde nikoho neznal. Já byla mladá a bez závazků, takže jsme si občas vyšli společně bez jakýchkoli postranních úmyslů. A samozřejmě, že z toho hned byly řeči. Ale jak se říká, o kom se nemluví, jako by nebyl. Když jsem pak scháněla do svého nového podnájmu postel, nějak jsem se před ním o tom zmínila a on na to konto, že mi klidně dá tu svou, neboť si kupuje novou. Když pak o nás začaly kolovat zvěsti, že spolu něco máme, přilila jsem olej do ohně a říkám: „No jasně, spím v jeho posteli!“

Vzhledem k tomu, že jsem patřila mezi premianty, tak už ve škole mě většina učitelů měla ráda, což samozřejmě na spolužáky přílišný dojem nedělalo. Paradoxně jsem nikdy nebyla vyložena ta, co leze učitelům do zadku. Naopak, pokud to pro mě nebyla přirozená autorita, tak s takovými učiteli jsem měla dost problém. A oni se mnou. Většinou však s těmi největšími rasy jsem měla a dodnes mám skoro přátelské vztahy.

4. říkejte lidem pravdu do očí

V tomto bodě jsem poslední dobou spíš při zemi, takže možná by bod mohl znít – neříkejte lidem raději nic... jde o to, že jsem nikdy nikomu nechtěla úmyslně ublížit čímkoli, co jsem řekla, či pronesla. Dneska si uvědomuji, že i dobře míněné slovo může bolet. Ale pravda se rozhodně nenosí. Kromě toho teď už vím, že i pravda může být relativní.

5. mějte dobrou náladu a usmívejte se tak často, jak to jen půjde.

Ne nadarmo se říká: „Dobrá nálada nevyřeší všechny Vaše problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si ji udržet!“

6. Dovolte si být úspěšní v tom, co děláte

Nemusíte být dirigent, neurochirurg či politik, abyste o sobě mohli prohlásit, že jste dosáhli úspěchu. Úspěšný může být dobře tak prodavač, zahradník či automechanik. Pokud to budete dělat rádi a s láskou, úspěch vás jistě nemine. Hlavně vše dělejte jen a jen kvůli sobě sama a ne kvůli ostatním, ale s ohledem na ně, protože svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Pokud se budete řídit těmito body, zřejmě dosáhnete toho, že nebudete oblíbení. Ovšem já zastávám názor, že lépe je mít pár skutečně dobrých přátel, na které se můžete kdykoli obrátit a kteří vás mají rádi takového jaký jste, než mít kolem sebe stádo, které to s vámi nemyslí upřímně.