Křížem krážem po Mallorce

Koncem října jsme vyrazili s dětmi na podzimní prázdniny na několik dní na Mallorku a udělali si tam menší roadtrip.

Když jsem někdy na jaře 2024 dostala nápad buknout levné letenky někam po Evropě, vybrala si rodina Mallorku. Hlavně prý proto, aby si Tomáš mohl osvěžit svou španělštinu a stejně tak i Tadeáš, který se jí učí teprve chvíli.

Ony ty letenky nakonec tedy moc levné nebyly, protože jsem k nim přikoupila ještě jedno odbavené zavazadlo. Bála jsem se, že do příručního zavazadla 40x36x20 cm na osobu se nám toho moc nevleze. Transport velkého batohu nás tak vyšel víc než letenka na jednoho. Zpětně jsme zhodnotili, že příště zabalíme úsporněji a že to bez velkého báglu zvládneme.

Před cestou jsem udělala hrubý itinerář toho, co bych ráda viděla a zažila a na bookingu rezervovala dopředu ubytování. Překvapilo mě, že i mimo sezonu to není zrovna nejlevnější. Ono přeci jen pro pět lidí je to už náročnější něco hledat. Byla jsem často nucena buknout dva apartmány, ačkoli osmiletý Adámek stále rád okupuje moji postel, takže by nám jeden čtyřlůžák bohatě stačil. Chápu ale, že ne každý majitel hotelu by byl chápavý.

Let do hlavního města Mallorky – Palma de Mallorka společností Easyjet přes Kiwi.com byl naprosto v pohodě. Asi i díky kinedrylu, který jsem si na poslední chvíli na letišti koupila. Po příletu jsme hned vyzvedli předem rezervované auto v půjčovně a vydali se na asi hodinovou cestu směr severovýchod až ke Cap de Formentor. Cestou jsme se zastavili na pláži v Port de Pollenca, kde si kluci pohráli v písku, Tomáš si smočil nohy ve Středozemním moři a dali jsme si v tamním plážovém baru výborný pozdní oběd. Co jiného než místní španělskou specialitu Paellu. Potom už ale hurá na nejsevernější bod ostrova, k majáku, který se tyčí na útesu a odkud je prý nejkrásnější pohled na západ slunce. Měli pravdu.

Ubytování jsme měli rezervované právě v Port de Pollenca v pěkném apartmánovém komplexu. Byl moc hezky a nově vybaven. A ačkoli jsme měli dva apoše, Adámek se stejně tlačil se mnou v posteli, přesně jak jsem předpokládala.

Ráno jsme si v místní sámošce koupili snídani a vychutnali si ji na pláži. Po snídani jsme vyjeli po východním pobřeží na jih. Naším dnešním cílem byly krápníkové jeskyně Cueva del Drach, kde sem bukla prohlídku na 17.00. Předtím jsme zajeli na pláž Cala Masquida, která je označována za jednu z nejhezčích na celé Mallorce. A opravdu byla moc pěkná, zakotvili jsme tam téměř na celý den a užívali si slunného počasí, opalování a koupačky.

Jeskyně mě teda fakt dostala. Je ohromná! To asi nejde popsat ani vyfotit, to je potřeba vidět na vlastní oči. Znám jeskyně v Moravském krasu, ale tohle je ještě větší bomba, co dokáže příroda vytvořit… ovšem mě velmi zklamalo, že se o to moc nestarají. Bylo vidět, že některé krápníky jsou zničené od lidských doteků. On ten krápník vlastně poté umírá a jakoby zčerná. Tady v ČR je to víc hlídané a řekla bych, že si toho víc vážíme. Není to tam jako klasická komentovaná prohlídka, jak jsme zvyklí u nás. Sice jdete s průvodcem, ale je vás najednou třeba 200 a jen jdete bez jakéhokoli komentáře. Obdivujete tu nádheru a když dojdete nakonec, tak u takového podzemního jezírka je koncertní sál, kde hudebníci na lodích hrají živě vážnou hudbu… Je to překrásné… No a na úplný závěr se můžete po tom jezírku svézt na loďce, pokud máte zájem. Rozhodně to celé stojí za to!

Nevím, jak je to možné, ale ten čas na ostrově utíkal závratnou rychlostí. Ráno jsme nijak nevyspávali, přesto se nám většinou nepodařilo vyrazit dřív než v 10 hodin. Koupili jsme si někde snídani, kterou jsme jedli většinou na pláži, což nám zabralo další hoďku. Sluníčko zapadalo mezi 17-18, takže ten den byl opravdu celkem krátký, ale za to plný zážitků.

Další dopoledne jsme vyrazili po jižním pobřeží k městečku Santanyí, kde se měl konat tradiční trh. Bohužel se opravdu hodně rozpršelo, takže většina trhovců už balila své stánky. Přesto bylo fajn sem zajet, protože toto městečko bylo moc krásné, plné kaváren, barů a malých krámečků se suvenýry. V každém městě, stejně tak i v tomto, měli křesťanský kostel, a i když nevyznávám žádnou církev, tak jsem zaplatila 2 eura za polední varhanní koncert. Kluci zatím courali po městě.

Poté vedla další naše cesta na pobřeží do Cala Figuera, konktrétně ke skalní bráně vyčnívající z moře Es Pontas. Je to volně stojící skalní oblouk vystupující z vody do výšky více než 20 m. A když už jsme byli u pobřeží, museli jsme se samozřejmě zatavit u moříčka a vzhledem k tomu, že po dešti už nebylo ani památky, naopak se krásně rozjasnilo, tak se tam alespoň kluci vycákali a chvíli jsme tam vytuhli.

Cestou na ubytko jsme ještě projížděli oblastí, kde se získává odsolováním mořské vody sůl – Ses Salines. V Salines d´Es Trenc jsou bílé kopce soli. Nedaleko odtud se nachází údajně prý nejhezčí pláž Mallorky Platja des Trenc. Chtěli jsme ji vidět. Když jsme dojeli k místnímu parkovišti, chtěl po nás týpek 5 eur. To se nám fakt kvůli desetiminutové kukačce dávat nechtělo, tak jsme si kousek zajeli a našli parkoviště bez poplatku. Slunce už téměř zapadalo za obzor, což působilo sice krásně, ale jinak tato pláž bylo toho času opravdu ošklivá. Plná naplavených řas a bordelu. Když jsem koukala na fotky z hlavní sezóny, tak vypadala nádherně, asi to tam uklízejí a starají se o to. Je proto lepší si vždy přečíst aktuální recenze jednotlivých pláží.

Další ubytko bylo kousek odsud, padli jsme za vlast. Ráno se nám podařilo vstát celkem brzy. Snídani jsme si opět koupili v místním supermarketu a snědli si ji u útesů moře. Počasí nevypadalo nejlépe, ale díky honícím se mrakům a rozbouřenému moři vypadala scenérie dramaticky. Nemohli jsme se vynadívat.

Dnešní program jsme ještě neměli úplně vyřešený, původně mělo být krásně, tak jsem uvažovala o koupačce na západním pobřeží od hlavního města. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme raději na sever, konkrétně do nejvýše položeného městečka Valldemossa, které nám doporučoval nejen knižní průvodce, ale také naši známí. Vzhledem k tomu, že jsem vyčetla, že v sobotu tam jsou trhy, tak bylo rozhodnuto. Byla totiž zrovna sobota. Když jsme ale dorazili na místo, začalo opět poprchávat. Naštěstí jsme měli s sebou pláštěnky a deštník. Městečko je to opravdu úchvatné! Dominuje mu klášter, který je úplně na samém kopci. Cestou procházíte krásnými uličkami s kamennými domy. V dálce obdivujete vrcholky pohoří Sierra de Tramuntana, stromy s citrusovými plody a prostě takovou zvláštní energii celé této oblasti, skutečný genius loci!

Z Valldemossy to už bylo kousíček do vesničky Deia, která je též opěvovaná v průvodcích jako místo, kde žijí umělci a stojí za návštěvu. Upřímně řečeno jsem z toho nebyla tak nadšená.

Když už jsme byli na severu, tak byla varianta pokračovat pohořím dál do serpentýn až k zátoce Sa Calobra. Tomáš byl ale bohužel už trochu unavený, tak jsme to nakonec vzdali, protože jsme se trochu báli těch serpentýn, když nebude plně soustředěný. Tak jsme auto obrátili směr jih k hlavnímu městu Palma de Mallorca, kde máme od dneška rezervované ubytování na zbytek pobytu. Teď zpětně nás trochu mrzí, že jsme to nezvládli, ale alespoň máme důvod zajet na Mallorku někdy znovu! Ono těch důvodů bude nakonec víc.

Ještě předtím než ve 20.00 vrátíme auto do půjčovny, stihneme zajet na jihozápadní pobřeží do Portals Vells. V této oblasti se nachází několik zastrčených zátok a jeskynní kaple. Dorazili jsme tam již celkem v pozdním odpoledni, takže na koupání už to nebylo. Dali jsme si v místní plážové restauraci oběd/večeři. Tomáš tam utratil asi 125 euro, ale jídlo bylo fakt hnusný. Před odjezdem jsme se ještě prošli k jeskynní kapli. Klukům se to líbilo, ale já tam cítila divnou energii. Raději pryč odsud…

V Palmě jsme se ubytovali a Tomáš jel vrátit auto. Vzhledem k tomu, že nás zítra čeká poměrně náročný den, jdeme brzy spát. Ačkoli jsme v takovém obyčejném hostelu, postele jsou velmi pohodlné a spí se mi moc dobře.

Ráno nás čeká další pěkný zážitek, který jsem raději dopředu rezervovala – jízda historickým vlakem do Valle de Soller. Je to asi hodinová cesta po staré železnici z Palmy do městečka Soller, které se nachází na severu v pohoří Sierra de Tramuntana (nedaleko Valldemossy a Deia). Takže samotná cesta byla zážitkem sama o sobě. Řekla bych, že tento den a tento výlet byl opravdovým topem naší cesty. Sollér je skutečně krásné městečko. Když jsme si ho trošku prošli a pohlédli, dali jsme si výborný oběd na hlavním náměstí Placa Constitucio, poté jsme pokračovali historickou tramvají, která spojuje Sollér s přístavem Port de Sollér. Počasí přálo, tak jsme se celé odpoledne vyvalovali na pláži. Vlak zpět do Palmy nám ze Solléru jel až v 18.30., takže do Palmy jsme se dostali za víc jak další hodinu. Nedalo mi to a z vlakáče jsem kluky táhla směrem k La Seu, největší dominantě tohoto města. Palmská gotická katedrála zasvěcená panně Marii je krásnější, než byste čekali. Opravdu mě ohromila. Takhle večer za tmy byla nádherně osvícená, nebyli tu turisti a my si tu nádheru mohli vychutnat nerušeně téměř sami. Krásně zakončený den. Teda vlastně ještě večeře v Mekáči, kam na oplátku zatáhli kluci mě.

Poslední noc v hostelu a zítra už let domů. Ráno si v klidu přispíme (ani nám nedošlo, že se měnil čas), dojíme zbytky jídla a poté jdeme ještě na pláž. Kluci se tam vyvalí a já se jdu projít po promenádě směrem ke katedrále, abych ji ještě viděla za bílého dne. To už se tam cpou davy turistů a ta zvláštní atmosféra, která tam panovala včera je ta tam. Přesto stále působí monumentálně. Určitě se při další návštěvě zajdu podívat dovnitř, teď už to nestíhám.

A ačkoli jsem se původně chtěla Palmě spíš vyhnout, nyní můžu konstatovat, že je to opravdu krásné město, které nijak nezaostává za jinými evropskými metropolemi. Dovedu si představit vypravit se na prodloužený víkend jen sem.

Od Mallorky jsem absolutně nic nečekala, o to větší a milejší překvapení bylo, co vše nabízí a jak je krásná! Byla to má první návštěva tohoto španělského ostrova, ale tuším, že ne poslední!