Když mámy paří a tátové hlídají

Během posledních pěti let, co jsem na rodičovské „dovolené“ a pečuji o děti a manžela, nemám příliš možností jít do společnosti. I když oproti jiným párům v okolí, na tom tak zle nejsme. Abonentka do divadla nám alespoň jednou do měsíce zajišťuje pravidelný přísun kultury. I když tedy do divadla pravidelně dobíháme s vyplazeným jazykem během třetího zvonění, někdy i později. Po představení pak zase spěcháme rychle domů, neboť je nám hloupé, vysedávat si někde ve vinárně, zatímco babička hlídá. Kromě toho pak zvládáme zhruba jedno kino a jeden ples ročně. Ale jít si večer posedět někam sama s kámoškama? Tak to už je skoro science fiction. Možná ještě tahle kafíčko za bílého dne někde, kde mají dětský koutek a ani tak nestihneme podrbat, protože v půlce každé druhé věty jsme „vyrušeny“ nějakým záludným dotazem našich dětí.

O to víc jsem vzala zavděk příležitost, že má přijet do Čech za rodiči bývalá spolužačka Veronika a chce se sejít. Okamžitě jsem zalarmovala ještě Katku z našeho nerozlučného středoškolského tria a začala jsem vymýšlet, že bychom si udělaly dámský večer. Katka se zprvu zdráhala, neboť její manžel Jakub prý ještě nikdy takhle večer obě jejich děti nehlídal. Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, že to určitě Jakub zvládne;) Koupila jsem tři lístky do divadla a domluvily jsme se, že po představení půjdeme na skleničku a probereme žhavé novinky z našich životů.

Můj muž Tomáš ani Katčin manžel Jakub neprotestovali, že by měli hlídat, ale aby se mohli vzájemně podpořit, tak se nakonec dohodlo, že Katka s rodinou budou spát u nás. A zatím co já, Katka a Veronika budeme pryč, budou Tomáš a Jakub hlídat čtyři děti a ještě jim dorazí na pomoc Veroničin manžel Joerg.

Divadlo jsme si užily výtečně, stejně tak i celý zbytek večera. Po představení jsme šly do divadelního klubu, kde jsme stihly probrat vše možné i nemožné, od jednotlivých našich názorů na divadelní hru a herce, přes zážitky posledního půlroku až se nakonec náš hovor stočil k tématu děti. (Pozn. Veronika a Joerg právě začali uvažovat o dítěti).  No co, prostě se náš život točí momentálně okolo dětí. Kromě toho jsem přistihla sebe i Katku, jak tu a tam pozorujeme nenápadně mobil, zda náhodou bezradní manželé nevolají o pomoc.  Nevolali!

Vzhledem k tomu, že já i Katka ještě kojíme, tak jsme téměř nepily. Čas utekl rychle a v baru už zavírali.Byly téměř dvě hodiny ranní a tak jsme usoudily, že v nejlepším přestat a odvezly jsme Veroniku k rodičům a samy jsme jely unavené, zato však odreagované, domů.

Chlapi byli ještě vzhůru, Joerg už tam nebyl, děti spokojeně spaly a tatínkové také vypadali po celém náročném večeru happy, jak by ne, když kromě hlídání zvládli vypít celou basu piva a lahev Ferneta.

Po chvíli, co jsme byly doma, jakoby obě menší děti vycítily, že mlíčko je na dosah, vzbudily se a nám, mámám, začala noční šichta. Pánové pokračovali v rozjetém večeru dál.

Raději jsme nezjišťovaly, co se tam, za dobu naší nepřítomnosti, všechno dělo, důležitá byla všeobecná spokojenost na straně dětí i dospěláků… akorát jsme si nebyly jisté, kdo vlastně pařil víc, zda my maminky nebo tatínkové… jo a Joerg prý prohlásil, že si to s těmi dětmi ještě rozmyslí, zda je vůbec chce;)