Stál jsem před karvinským Teskem a čekal na taxi, které jsem si zavolal, protože jsem vážně neměl nejmenší chuť táhnout deset nebo víc kilo kancelářského papíru přes celou čtvrť v náručí. U vchodu postávalo několik bezdomovců. Ne těch vyloženě špinavých se zarostlými tvářemi, na kterých se už podepsalo několik let života na ulici. Podle oblečení a vzhledu šlo o „čerstvé“ přírůstky, které musela nepříznivá životní situace zbavit střechy nad hlavou teprve nedávno.
Matěj Baťha
Zatímco jsem čekal na taxi, jeden z nich začal kolemjdoucí prosit o almužnu. U bezdomovců většinou neprojevuju přehnanou solidaritu a obvykle dotyčné odbudu frází „nezlobte se“, ale tu a tam se některému z nich podaří vyrazit ze mě těch pár korun. Do čeho můj příspěvek investují, je mi celkem jedno, ať už je to půllitr toho nejlacinějšího krabičáku nebo dnes avizovaný čaj.
Taxi, které jsem si objednal, nějakou dobu nejelo, ale před vchodem zaparkoval vůz konkurence. Chvilku jsem uvažoval o tom, že svého taxikáře nechám plavat a svezu se s právě dorazivším, ale protože spolujezdkyně zůstala v taxíku a vystoupil jen taxikář, z nápadu sešlo.
V tu chvíli se ke mně otočil onen bezdomovec a sepnul ruce. Docela mě vyvedly z míry jeho šíleně zanedbané nehty; možná proto jsem ho odmítl dřív, než jsem se vůbec zamyslel. Hned po mně to zkusil u taxikáře, který právě vystoupil z auta. Ten se do něj obul takovým způsobem, jakým to umí jen karvinská polointeligentní spodina. Nezapamatoval jsem si, co přesně taxikář bezdomovci řekl, ale pokud to přetlumočím jako „Pičo, tahni, čuraku, bo ti mrdnu,“ nebude to vůbec mimo mísu. Bezdomovec, který je na takové jednání zvyklý, mu dokonce poděkoval, což u taxikáře vzbudilo další podráždění, protože poděkování přeslechl a nejspíš si je vyložil jako oslovení „ty chuju“. Pak taxikář zapadl do Tesca. Při návratu ho stihl o almužnu požádat ještě jeden bezdomovec a reakce se nesla zhruba na stejné vlně.
Když člověk uvažuje nad tím, co před chvílí viděl, napadá ho, že možná měl nějakým způsobem zareagovat, třeba jen nějakým tím slovem. Nevím ale, jestli by jízlivá poznámka „Proč jste tak moc slušný?“ stála za sbírání zubů po zemi.
Taxikář, který si takovým způsobem otevřel hubu na bezdomovce, se tímhle jednáním zařadil na úplné dno společenského žebříčku, dokonce i pod onoho bezdomovce. Ten oproti taxikářskému primitivovi výrazně stoupl. Co jiného si myslet o člověku, který si své komplexy chladí na někom, koho považuje za nejhorší verbež, ale sám se chová jako naprostý dobytek při vědomí své vlastní nepostižitelnosti. Koneckonců, proč nevynadat někomu, kdo se stejně nebude bránit a na kom vlastně nikomu nezáleží. Opravdu frajeřina.
Myšlenka, že bych se svezl taxíkem s někým takovým, mi po dnešku přijde dost odporná (a to mi už dost vadí taxiáři v teplákách – to jen tak úplně na okraj). Moje auto nakonec přijelo, já do něj nastoupil a přemýšlel o tom, co jsem před chvílí viděl. Vlastně jsem si nějak dal dohromady to, co jsem napsal výše. A řekl jsem si, že Komfort taxi pro jistotu nikdy volat nebudu.
