Už té (pseudo)ostravštiny bylo dost, nemyslíte?

Uhodnout, co mají společného Ostravak Ostravski, Kantor Dědinsky, Ladislav Větvička a Ruda z Ostravy, není vůbec těžké. Občas mi dokonce připadá, že některé z jmenovaných pseudonymů ve skutečnosti patří méně než čtyřem jedincům z masa a kostí, kteří se snaží popularizovat ostravský krátkozobý dialekt (nebo s jeho pomocí popularizovat sami sebe).

Frekvence1.cz

Denik Ostravaka: počátky ostravofilie

Když v roce 2004 začal blogovat Ostravak Ostravski, jednalo se o svěží vítr v české populární kultuře. Ostravak si čtenáře dokázal získat vtipně podanými eskapádami ze života v ocelovém srdci republiky, které prezentoval v místním dialektu a za použití barvitých a vynalézavých přirovnání. Jednalo se o do té doby něco nevídaného. Ostravakovy články vyšly i v šesti knížkách, na jejich motivy byl dokonce natočen televizní seriál a dá se říct, že se celým Českem prohnala menší vlna „ostravofilie“, na které se svezl i film Sluneční stát Martina Šulíka z roku 2005.

Mluví tak vůbec někdo?

Už v té době zaznívaly hlasy, podle kterých nebyly příběhy Ostravaka Ostravskeho zrovna ukázkou inteligentního humoru a podle nichž zápisky z Ostravakova deníku obyvatele moravskoslezské metropole pouze zesměšňovaly, byť samotní Ostravané přijali tento fenomén víceméně pozitivně. Některé výtky směřovaly na adresu použitého dialektu, přičemž kritici argumentovali, že v Ostravě takhle nikdo nemluví.

Dialekt, ve kterém Ostravak své příběhy sepisoval, je nadsazenou verzí místního nářečí, která spíš připomíná jeho archaickou a expresivní formu. Jako obyvatel nedaleké Karviné bych styl, kterým psal Ostravak a který později převzali Kantor Dědinsky a Ladislav Větvička, spíš očekával od samorostů z Bohumína-Šunychlu a ne od typických Ostraváků.

Kury dědinskeho kantora

Jak šel čas, na scéně se objevil Kantor Dědinsky. Ten převzal Ostravakovo psaní v místním dialektu, na rozdíl od něj ale profiloval svůj blog zcela jiným směrem – jako kritiku poměrů ve školství publikováním příhod z jednoho vesnického ústavu. Na příkladu jeho blogu lze vysledovat to, jak prospěšné je z hlediska čtenářské atraktivity spojení zdánlivě obyčejného selského uvažování a dialektu s vážně míněnou politickou kritikou. Bloger, který si osvojí tento styl, ani ne tak oslovuje méně náročné čtenářstvo, jako spíš svému standardně náročnému čtenářstvu vsugerovává, že pokud to takhle jasně vidí obyčejně uvažující člověk píšící v dialektu, asi na tom celém něco bude.

Ladislav Větvička: Je to ještě vtipné?

Nevím, jestli Ladislav Větvička, který je jedním z VIP blogerů na iDnes.cz, své předchůdce četl nebo z jejich činnosti něco úmyslně přebral. Na rozdíl od Ostravaka se nesoustředí na své osobní příhody, ale spíš na glosování ze života obecně. Jeho články jsou vtipné, čtivé a dobře vypointované, osobně mi ale nejde pod nos jeho euroskepticismus (a ze skloňování jména Brusel v ženském rodě, které používá řada diskutérů a blogerů ve svých rádobykousavých „nekorektních“ komentářích a článcích, mi už začíná být nedobře).

V případě blogu Ladislava Větvičky už se může čtenář zamyslet nad tím, jestli publikování v ostravském dialektu a stavění na moravskoslezské identitě není něčím, co se už za ty roky vyčerpalo. Samotné používání „ostravštiny“ je totiž už opravdu nějakou dobu z módy, přestalo být samo o sobě vtipné a z výrazů jako „cosik“ nebo „no ni“ si na zadek nikdo nesedne. Pan Větvička tento nedostatek bohatě vynahrazuje obsahem svých článků.

Existence jménem Ruda z Ostravy

Úplným protikladem všech tří zmíněných blogerů je úkaz známý jako Ruda z Ostravy, vlastním jménem Michal Kavalčík. Tam, kde Ostravak, Kantor a Ladislav Větvička tvořili (a tvoří) vesměs inteligentní formou, nastupuje u Rudy hra na buranství a veškerá imitace ostravského lokálpatriota se proměňuje v nechutnou frašku. Rudovi se bohužel podařilo najít mezeru na trhu a dává lidem to, co chtějí: laciný humor v podobě stylizace do místního křupana, který si získává publikum otřepanými vtipy, mastnými dlouhými vlasy, retro džískou a do extrému vyhnaným (a těžce nezvládnutým) krátkým zobákem.

Postoj místních k Rudovi je dvojí (aspoň podle toho, s čím jsem se setkal). Řada lidí z kraje má Rudův humor ráda, vidí v něm určité ztělesnění ducha regionu (no potěš), jeho propagaci před lidmi odjinud, a zároveň nebere svou místní identitu příliš vážně. Škoda, že spousta lidí mimo MS kraj má místní za pitomce právě kvůli jedincům jako je Ruda z Ostravy. Co se týče negativních ohlasů, myslím, že je nejlépe shrnuje komentář z jedné diskuze: „Ruda je otřesný a trapný. My asi všichni, co jsme z Ostravska, se za něho stydíme. Osobně když ho vidím, rozčílím se a přepínám nebo odcházím. Fakt nechutné přiživování se na jakémsi umělém stylizování, které nemá v ostravštině žádný reálný základ. Postavit si kariéru na "kurde" a "no ni" - to fakt tom našem státě stačí tak málo??? No asi jo...“ (zdroj)

Pokud se k Rudově špatné imitaci ostravštiny připočte i fakt, že se jedná o velmi vlezlého „baviče“, nelze než si na něj vypěstovat alergii. Před Rudou totiž není úniku. Má svůj pořad na Frekvenci 1 a pokud nechcete při návštěvě holiče působit jako nafoukaný intelektuál dožadující se přepnutí rádia, budete muset jeho relaci přetrpět. Navíc ať se pak nikdo nediví mým nálezům při EEG vyšetření, když jsem během něj nucen poslouchat Rudu z Ostravy. A když přijdete domů od holiče nebo z nemocnice, na internetu se dozvíte, že Ruda z Ostravy v nové písničce blahopřeje Petře Kvitové k výhře na Wimbledonu nebo že posílá vzkaz Václavu Klausovi ohledně amnestie.

Už toho nechte…

Pokud to nebyl Ostravak Ostravski, kdo svým ostravským spoluobčanům dělal ostudu, pak trapný Ruda z Ostravy určitě ano. Jestliže jsem o něco výše zpochybnil místní dialekt jako zaručenou studnici třeskuté srandy, protože už došlo k vyčerpání potenciálu, pak je Rudovo mediální působení dostatečným důvodem k tomu, aby v něm už nikdy nikdo psát nezačínal. Bylo by to jako stavět lázně na téměř vyschlém a navíc otráveném prameni. Říká se v nejlepším skončit – obávám se ale, že v tomto případě to bude konec v nejhorším.