Prezident Miloš Zeman při návštěvě Izraele ocenil, že jeho protějšek Šimon Peres použil pro označení naší země krátkého jména Czechia. Vyvolal tím vcelku vášnivou debatu. V několika následujících odstavcích bych chtěl shrnout argumenty, proč považuju tento Zemanův krok za naprosto správný.
iniciativa Czechia
1. K čemu „Republic“?
Není zvykem přidávat k neoficiálnímu, krátkému názvu země přídomek vyjadřující státní zřízení. Našimi sousedy nejsou v angličtině v běžné řeči the Slovak Republic, the Polish Republic, the Federal Republic of Germany a the Republic of Austria, ale Slovakia, Poland, Germany a Austria. Používání přídomku je naprosto zbytečné a je vázáno pouze na úzus vzešlý z dlouhodobé absence obecně rozšířeného jednoslovného názvu. Nebo jsme tolik hrdí na to, že jsme si po první světové válce vybojovali na Habsburcích republiku, a musíme tuhle skutečnost nutit světu, který to očividně vůbec nezajímá?
V Evropě se navíc nenachází žádná země, se kterou by nás bylo v případě zkrácení možno zaměnit, jako je tomu u středoamerické Dominiky a Dominikánské republiky. No a pokud chceme stavět na zbytečně dlouhém názvu svoji vlastní výjimečnost, nebylo by lepší stavět ji na něčem jiném?
2. Název je jazykově naprosto správně utvořen
Pojem Czechia vznikl spojením kořene Czech- a latinské koncovky -ia. Jedná se o naprosto běžný postup – Slovakia, Russia, Romania, Bulgaria, Arabia. Dovolím si říct, že název Czechia je také velice praktický a díky latinské koncovce i estetický a vkusný.
3. Nic lepšího se vymyslet nedá
Pokusy jako Czechway (podle Norway) nebo Czechland(s) (podle the Netherlands, Finland) by připadaly v úvahu, pokud bychom stáli na počátku debaty o jednoslovném názvu. V případě Czechway se jedná o složeninu vytvořenou bez jakéhokoliv citu pro etymologii a historii – v názvu Norway se odráží původní význam „severní cesta“ ze staronorského nor veg. U „české cesty“ postrádám jakýkoliv smysl. Czechlands zní o poznání lépe, ale prosazování jednoslovného názvu dospělo už tak daleko, že vracet se k začátku debaty o tom, jaký název vlastně budeme prosazovat, by zhatilo desítky let práce. Czechlands navíc ani neodráží český protějšek Česko – v něm není ani zmínka o nějakých „zemích“, jako je třeba v Nizozemsku (případ Finska je tak trochu mimo mísu, protože zatímco anglicky jde o „zemi Finů“, finsky se nejedná pravděpodobně o nic než o „zemi“). Z toho důvodu je nejlogičtější překlopit příponu -sko jako běžně používané -ia.
4. Czechia není novotvar
Název Czechia se vyskytuje již v novověkých spisech. Za první republiky byl někdy používán k označení západní části Československa. Protiargument ze strany moravistů může znít, že Czechia (a vlastně i Česko) označují pouze Čechy. Je pravdou, že pojem Česko při svém prvním zdokumentovaném užití v roce 1777 opravdu označoval pouze Čechy, nicméně tak, jak se stává, došlo u něj k významovému posunu a dnes je zcela běžně používán pro označení celé země včetně Moravy a zbytku Slezska. Pro Čechy se navíc v angličtině používá pojmu Bohemia.
5. Všude jinde to jde
Pro naši zemi se ve většině jazyků používá jak oficiální, tak krátké pojmenování. Rusky Čechija, polsky Czechy, německy Tschechien, francouzsky Tchéquie, italsky Cechia, rumunsky Cehia, srbsky Češka, norsky Tsjekkia, švédsky Tjeckien, finsky Tšekki… V angličtině to ale z nějakého záhadného důvodu prostě nejde…
6. Čečensko není argument
Častou připomínkou odpůrců názvu Czechia je podobnost s názvem Chechnya. Domnívám se, že celý problém „záměny“ názvů těchto dvou zemí (v případě Čečenska navíc závislého území) se v našich médiích značně zveličuje. V angličtině navíc existují mnohem podobnější dvojice termínů (Slovakia – Slovenia, Austria – Australia), které musí méně gramotným jedincům působit daleko větší problémy. (À propos – zkuste se nějakého dotčeného hrdého Čecha zeptat, jaký je rozdíl mezi Zambií a Zimbabwe). Pokud si kdosi méně vzdělaný v zeměpise bude plést Česko s Čečenskem, netrhá mi to žíly – nepovažuju naši zemi ve světovém měřítku za natolik důležitou (a to ani jako člověk hlásící se k vlastenectví!), abych kvůli tomu vyskakoval z kůže. A ani si nemyslím, že by přijetí jednoslovného názvu něco dramaticky změnilo na tom, jak moc nás v USA považují za teroristický národ.
7. Czechia je pouze věcí vkusu a zvyku
Nejsilnějším (a nejspíš jediným relevantním) argumentem proti používání názvu Czechia je to, že nezní dobře a trhá uši. Proti tomu se dá namítnout to, že je jen otázkou času, než si na něj česká i světová veřejnost zvyknou. Podobně, jako se prosadilo dříve odmítané Česko, může se prosadit i Czechia. Veškerý odpor proti jednoslovnému názvu v angličtině je tedy veden spíš v pocitové než v praktické a věcné rovině. Sám používám pojem Czechia jako ekvivalent k the Czech Republic při výuce angličtiny a vybízím studenty, aby jej používali také (a zároveň odrazuju od negramatického a nesmyslného „I am from Czech.“).
8. Zemanova medvědí služba?
Spousta odpůrců odmítne Czechii jako výmysl „toho vola Zemana“. Přestože Miloš Zeman nepatří k mým oblíbencům a raději bych tento pojem slyšel třeba z úst Táni Fischerové nebo Karla Schwarzenberga, jsem nakonec rád, že prezident s jednoslovným názvem v Izraeli vyrukoval. Naše instituce pojem Czechia schválily a doporučily k používání již v 90. letech, ale v podstatě se nic nedělo až doteď. A možná je dobře, že s připomínkou přišel právě mezi lidmi vcelku oblíbený Zeman (soudě podle vyhrané prezidentské volby). Zakotvení tohoto pojmu však budou předcházet ještě desítky let práce. Přesto doufám, že až na stará kolena vycestuju, bude slovo Czechia běžnou součástí slovníku lidí, na které narazím.
