Poměrně rozšířeným nešvarem na internetu (a v médiích obecně) je používání hvězdiček, teček a jiných znamének, která mají "uhladit" vulgární výrazy z různých důvodů tak, aby dotyčná slova nepůsobila "tolik sprostě".
Přestože autor textu použije tuto formu autocenzury, kastrované slovo je i po zásahu velmi dobře čitelné a význam snadno dešifrovatelný. Kdysi dávno jsem pro takto upravené výrazy nalezl na jednom blogu docela přiléhavé označení "hvězdoslova". Jaké jsou příčiny cenzurování vulgarizmů do této podoby?
1. obcházení filtrů (lepší případ)
Řada zpravodajských a jiných serverů používá pro vkládání diskuzních příspěvků filtry, které zabraňují zveřejňování postů obsahujících vulgární výrazy nebo tyto výrazy automaticky cenzurují. Diskutující je tedy nucen dané vulgarizmy upravit do podoby, která by oklamala filtry. Pro takové účely je možné použít celou škálu "cenzurujících" znamének - hvězdiček, spojovníků, teček...
2. neschopnost unést fakt, že jsem vulgární (horší případ)
Pokud není nutné obcházet filtry, je jakákoliv autocenzura nadbytečná. V případě, že diskutující odesláním příspěvku souhlasí s podmínkami diskuze, v nichž se používání vulgarizmů zakazuje, má "hvězdičkování" asi takový smysl jako používání průhledných závěsů ve zkušebních kabinkách. "Ho*no" je sémanticky totéž co "hovno" a každý si pod oběma výrazy představí jednu a tutéž věc. Obscénní není slovo samo o sobě, ale jeho význam (nutno dodat, že obscénní význam je slovu nutné teprve dodat). Hvězdoslova jsou v tomto případě naprosto k ničemu. Řada jedinců, která je používá, se řídí zásadou "raději tam napíšu hvězdičky, ať mě nikdo neseřve, že píšu sprosťárny". Jak jsem ale právě ukázal, jedná se o chybné uvažování. A pokud nejsem schopen unést to, že píšu vulgárně, bude lepší, když tak nebudu psát vůbec.
3. pokrytectví (nejhorší případ)
Česká média s oblibou citují vulgární výroky politiků, ovšem za patřičného vycenzurování nejtvrdších vulgarizmů. "'Návrh opozice je na pi...,' šokoval novináře poslanec XY" - něco takového jsme se mohli v posledních letech několikrát dočíst na hlavních stránkách předních zpravodajských serverů. V případě médií může jít jednak o neschopnost unést vlastní vulgární vyjadřování (nebo jeho přímý přenos), zároveň tady ale slušně zapáchá pokrytectví. Média v podstatě jen přetlumočí vulgární výrok poslance, přičemž to nejjadrnější slovo de iure vlastně ani nezazní, čtenáři/diváci si je tam stejně dosadí a všichni jsou spokojeni. Veřejnost ví, co poslanec XY se slovníkem dlaždiče řekl novinářům, a média žádný vulgarizmus do světa vlastně vůbec nevypustila...
Zvlášť pikantní jsou pak případy, kdy televizní stanice odvysílá reportáž, v níž v odposlechnutém rozhovoru hovoří mediálně známá osobnost bez obalu o tom, s kým a proč se vyspala, ale jakmile dojde na nějaké to slovo z pohlavní oblasti, je patřičně vypípáno. Svádí to k úvaze, že budovat kariéru prostřednictvím sexu s vlivnými lidmi je vlastně v pořádku, ale mluvit vulgárně v pořádku není.
A co teda jako s tím?
Odpověď není nijak složitá - nebát se vulgarizmů. Pokud mají média potřebu stavět svou živnost na tom, že budou čtenářům a divákům zprostředkovávat skandální výroky politiků, nechť to alespoň dotahují do konce. Jinak tahle hysterická cenzura působí naprosto směšným dojmem.
