penSion 3: Zážitkový pobyt

Ve třetím pensionovém pojednání se píše o tom, čeho všeho se u nás můžete dočkat, pokud budete natolik odvážní a rozhodnete se k nám zavítat...

Pokud jste natolik odvážní, že vás po přečtení penSionu 1 a 2 napadlo, že byste si to u nás chtěli vyzkoušet na vlastní kůži, tak následující řádky jsou určené přesně pro vás, jelikož vám poodhalí čeho se u nás v pensionu můžete při svém pobytu asi tak dočkat…

Naše budova čítá čtvero poschodí s dvaceti pokoji, což se výhledově jistojistě změní, jelikož naše konkurence sídlící hned vedle nás v ulici si přistavila jedno celé patro, což našeho vysoce závistivého šéfa – Květoslava Zuzku – natolik naštvalo, že se také rozhodl navýšit naši ubytovací kapacitu o celých šest pokojů, a tak je jen otázkou času, kdy se změní náš ubytovací status, jelikož pětadvacítka je oním dělícím numerem, kdy z penzionu přestává být penzion a stává se hotelem.

Náš šéf, jemuž přezdíváme Nejvyšší, má už vše pečlivě naplánováno a tak onu šestici pokojů již dokonce zanesl do úklidového schématu, jimiž se řídí pokojské, aby věděly, kde mají co uklízet.

Musím však narovinu říci, že onen úklidový rozpis dosti komplikuje život našim nově příchozím pokojským – a to zejména z ukrajinských končin, jelikož jakožto neznalé plánů našeho Nejvyššího se nemohou oněch šesti pokojů na rozpisu dohledat a bojí se zeptat, jelikož se strachují, že by to vyznívalo negativně co se jejich všeobecných schopností týče…

Pokud ale nechtějí v pensionu nocovat, tak nakonec jim stejně nezbyde nic jiného než se nás v pozdních večerních hodinách zeptat – a když jim prozradíme, že ta šestice pokojů se bude teprve stavět, velmi se jim uleví, že to s jejich schopnostmi není ještě zas až tak špatné.

Pokoje u nás v pensionu nabízíme dvojího typu – s privátním nebo se sdíleným sociálním zázemím.

Dobře si ale promyslete, pro který z nich se rozhodnete!

Ony privátní koupelny mají totiž natolik titěrné rozměry, že lidé s poněkud korpulentnějšími tvary typu Haliny se do ještě titěrnějších sprchových koutů sice vtěsnají, ale při pokusu o otočení se tam většinou zaseknou – a když ne oni, tak dveře od sprcháče určitě – a to je pak nutné povolat do služby hasiče, aby dotyčné zaseknuté vyprostili, aby celý svůj pobyt v naší krásné matičce Praze nestrávili ve sprcháči.

Výše zmíněné koupelny jsou opravdu natolik miniaturní a velmi neprakticky řešené, že když otevřete jejich dveře – jenž se otevírají dovnitř – vidíte před sebou pouze toaletní mísu a umyvadlo u zdi v rohu…

Onen sprchový kout se záludně nachází právě za onou rohovou zdí, a tak abyste se do jeho útrob dostali, musíte nejprve vejít dovnitř koupelny a pak za sebou zavřít koupelnové dveře, ale to pochopíte teprve tehdy, až když tak učiníte.

A jelikož nám populace pomalu ale jistě hloupne, bohužel to čím dál tím méně lidí napadne…

Hosté tak vlítnou do pokoje, otevřou ony koupelnové dveře – a tam vidí jen umyvadlo a WC – a aniž by to prozkoumali o něco více, jako uragán se vřítí k nám na recepci v přízemí s tím, že jsme je oklamali a podvedli, poněvadž oni chtěli pokoj s kompletním privátním sociálním zázemím – a i když jim vysvětlujeme, že tam ten sprchový kout ráno ještě byl, trvají si tvrdošíjně na svém…

Abychom je přesvědčili, že se tam ten sprchový kout skutečně nachází, chodili jsme jim je dříve osobně ukazovat, a oni se nám pak v hlubokosklonu omlouvali po zbytek svého pobytu.

Nyní, když jsme všichni o něco zestárli, zlenivěli a bolí nás klouby a nohy, se s hosty už jen sázíme o horentní částky, že se ten sprcháč v jejich koupelně přeci jen nachází – a poněvadž oni nechtějí prohrát peníze uškudlené pro Prahu, odcupitají posléze rychlostí blesku do svého pokoje, kde chvíli prozkoumávají koupelnu, aby nám dali nakonec zapravdu.

Kromě přítomnosti či absence privátní koupelny se naše pokoje již v ničem jiném neliší.

V jednotlivých pokojích tak kromě různého počtu lůžek na spaní naleznete také malý sklápěcí stolek, o který když se opřete, tak si téměř jistě vyrazíte zuby z toho, jakou rychlostí se stolek pod vaší váhou složí směrem ke zdi…

Stolkům na pokojích dělá společnost jedna osamělá židle, a tak když se na pokoji ubytuje vícečlenná rodinka a chce ráno posnídat či v poledne poobědvat, nezbyde jí, než o pořadí ve kterém se jednotlivci najedí nejspíše losovat.

V pokoji také naleznete prťavou ledničku, která je stejně jako koupelny řešena velmi neprakticky a neúčelně, takže se vám do ní nevejde víc, než jedna plechovka pití a jeden středně velký řízek…

Věřte mi, mám to osobně vyzkoušené!

O minibaru na pokoji tak nemůže být ani řeč, leda bychom vám jej během vašeho pobytu přinesli v igelitce na pokoj z protější večerky, v zájmu vašeho dobrého ratingu a hodnocení.

Na oněch dříve zmíněných chrupvyrážecích stolcích se nachází – jak náš šéf vznešeně říká – „samoobslužný varný set“, což je v podstatě elektrická varná konvice k níž je velkoryse přiloženo několik sáčků levného černého čaje a jeden malý pytlíček cukru, poněvadž náš Nejvyšší se řídí heslem, že cukr je bílý jed!

Já bych ale za tímto cukrovým minimalismem spíše než obavy o vaše zdraví a blaho viděla to jeho věčné skrblictví, ale to už si posuďte sami!

Výše zmíněný „set“ je ale poněkud nekvalitní výrobek, a tak již po několikero málo použití se začne konvice přepalovat a pálit, a to je potom v pokoji takový zápach a smrad, že pak musíte po zbytek vašeho pobytu v pokoji neustále větrat – pokud se vám tedy podaří otevřít okna.

„Otevřít okna dokáže každý blb,“ řeknete si možná, ale naše střešní okna jsou nejspíše z doby ledové, a tak pro jejich otevření musíte použít dlouhé tyčové zařízení, jenž nejprve zaháknete za kličku okna a to pak tahem jedním směrem – bude-li při vás stát dostatek štěstí – možná i otevřete, anebo také ne a vysklíte ho podobně, jako se to podařilo skupince slečen ze zahraničí, jenž se do otevírání okna trošičku více opřely.

Když jsem v pensionu na recepci začínala, přišel se mě jeden polský občan ubytovaný na pokoji v podkroví zeptat, jak že se to u nás otevírají okna, a já – nevědoma si onoho důmyslného tyčového otevíracího systému – jsem na něj koukala jako na mimozemšťana a následně mu na to odvětila, že stejně jako u nich doma…

Pokud byste si snad chtěli zkrátit dlouhou chvíli podíváním se na naši televizi, bude to pro vás zajisté opravdu nevšední zážitek!

I když jsou televize na pokojích zbrusu nové, jsou nainstalované na tak nevhodném místě a tak nešikovně, že z jejich sledování mít určitě nic nebudete, jelikož pokaždé když kolem pensionu projede tramvaj či tramvaje, obraz se na obrazovce – v tom lepším případě zcela rozkostičkuje, v tom horším zmizí docela a úplně – a než naskočí zpátky zase na obrazovky, trvá to minimálně tak tři až čtyři minutky…

A jelikož interval tramvají je ve špičce zhruba pětiminutový, tak vám zcela reálně hrozí, že při sledování naší televize – při obousměrném provozu – přijdete patrně o nervy.

Pokud byste o své nervy ale nechtěli přijít, můžete se také zabavit posloucháním dění v sousedním pokoji či pokojích, jelikož o nějaké zvukové izolaci se u nás v pensionu rozhodně nedá mluvit.

Jestliže jste milovníci knih a večer byste si chtěli zpříjemnit přečtením nějaké té knihy – nic proti tomu, ale nezapomeňte si s sebou do čemodanu přibalit i svářečské brýle, jelikož světlo z led pásků nad postelemi jež slouží jako lampičky na čtení je natolik pronikavé a ostré, že když si jeden z ubytovaných na pokoji bude chtít večer číst a ten druhý, třetí, čtvrtý, pátý… bude chtít jít naopak spát, bez oněch svářečských brýlí to stoprocentně nepůjde.

Na pokoji se ještě nalézá malá šatní skříň – nebo spíše skříňka, v níž se také nacházejí tři menší plastová ramínka – a tak přijedete-li na pokoj v páru či ve dvojici, nezbyde vám než si o to třetí asi hodit mincí.

Když se rozhodnete využít našich ubytovacích služeb, je nutno počítat s tím, že takový moderní vynález jako je klimatizace u nás nevedeme.

Posloužit vám však můžeme klimatizací pro chudé, což jsou stolní ventilátorové přístroje a pokud by to snad na vaše ochlazení nestačilo, můžete se vždycky schladit pod některou naší sprchou, jež v rámci úspory disponuje pouze tenounkým čůrečkem vody.

Když už jsme u těch koupelen, tak tam kromě jiného naleznete také vysoušeč vlasů neboli fén, jenž má takovou páru, že vám po jeho použití velmi skutečně hrozí, že od nás budete odjíždět holohlaví.

Mýdlo a ručníky velikosti jako pro panenky jsou k dispozici samozřejmě zdarma, protože bychom rádi, abyste hezky dbali o svoji osobní hygienu a čistotu, protože už nám stačí to, že na recepci zasmrádá Pišta.

V rámci přípravy na hotelový status, jehož se zřejmě brzy dočkáme, začal náš Nejvyšší po vzoru luxusních světových hotelů hosty na pokojích vítat skromným pohoštěním.

Jak již z výše napsaného víte, je náš šéf prvotřídní držgrešle, a tak je třeba zdůraznit ono přídavné jméno „skromným“.

Pro vaši představu to v reálu vypadá asi tak, že když se má na pokoji ubytovat čtveřice hostů, čeká je tam na přivítanou malá dvoudecková Bohemka a jedna pidi čokoládová pralinka… JEDNA!

Já vím, že méně je někdy více, ale obávám se, že to neplatí v tomto uvítacím případě!

Fajnšmekry na doplňky by také mohli zajímat naše záclony v oknech a závěsy. Máme tu obé, ale moc vás asi nepotěším jejich žalostným stavem.

Garnyže na závěsy jsou totiž tak pofidérně přidělány ke zdi, že v jednom kuse padají a svými pády tak atakují naše ubytované hosty, jenž se poté domnívají, že tu snad máme poltergeisty.

Záclony jsou na tom co se garnyží týče o maličko lépe, ale vizuálně to jsou chuděrky příšerné. Jejich spodní lem na první pohled připomíná křivku EKG, což moji maminku pokaždé když to vidí, přivádí doslova k šílenství.

Když jsme byly loni na pár dní ubytované v našem pensionu, musela velice notně přemáhat nutkání, aby z oné EKG křivky pomocí nůžek neudělala křivku izoelektrickou – což v lidské řeči znamená tu rovnou čáru, jenž značí že už jste kaput a v pánu.

Když to vezmu globálně, tak co se týče služeb, jenž v našem pensionu nabízíme, tak samozřejmostí je samozřejmě recepce.

Personál za recepčním pultem hovoří samo sebou minimálně dvěma jazyky – a ti, jenž jsou jazykově nadmíru nadaní a šikovní, vládnou dokonce i jazyky třemi, čtyřmi, pěti… a tak si s nimi na recepci úplně v pohodě pokecáte třeba i cynicky, ironicky či sarkasticky.

Recepce je u nás k dispozici čtyřiadvacet hodin denně, ale nikoli tak již recepční za jejím pultem, jelikož ten se v pozdních večerních hodinách nachází v pozici ležmo na naší proležené válendě v zázemí, jenž sousedí bezprostředně s naší recepcí – a tak pokud budete po recepčním něco chtít či vyžadovat, budete si ho muset s největší pravděpodobností buďto probudit, anebo si počkat, až se vyhajá.

Co se týče platby, tak svůj pobyt u nás můžete uhradit hotově i bezhotovostně – a to nejen prostřednictvím karet, mobilů či prstenů, ale ráda bych zde také podotkla, že přijímáme i jiné druhy šperků – a samozřejmě, čím více karátů, tím lépe!

Platit u nás lze i jinými cennostmi, včetně naturálií – máslo a vejce se totiž vždycky hodí!

Parkovací místo pro vaše auto vám také u nás poskytneme, má to ale jeden drobný háček a to, že naše parkovišťátko se nachází přímo za pensionem, což by nebyl takový problém, kdyby mezi oběma objekty nevedla rušná železniční kolej, a tak abyste se tam dostali – a zaparkovali, musíte to sáhodlouze objíždět po blízkém i vzdáleném okolí.

Možná vás napadne, že to co tu píšu je přehnané, ale cesta na parkoviště je natolik složitá a spletitá, že vám reálně hrozí, že po zaparkování vašeho plechového miláčka byste cestu zpátky do pensionu už najít nemuseli – a věřte mi, že byste rozhodně nebyli první…

Přirozeně u nás také naleznete bezdrátové internetové připojení neboli wifinu. Tuhle k nám do pensionu na pár dní přijel pán kolem osmdesátky, jenž byl internetem zcela nepolíben a s klidem bychom ho mohli označit jako boomer... Když jsem mu sdělovala, že krom jiného nalezne v pokoji také „wifinu“ – naklonil se ke mně blíž a se vší diskrétností mi do ucha pošeptal, že mu jeho nádobíčko už dávno neslouží a tak ať tu sexuální pracovnici pošlu na pokoj k někomu mladšímu, kdo to ocení…

Zavazadel si k nám samozřejmě můžete přivézt kolik chcete, ale je třeba počítat s tím, že tu jsou čtyři poschodí – a že pomoci s nimi se od nás dočkáte jen vzácně. Výjimku činíme pouze u letitých osob, u kterých hrozí, že by se pod tíhou svého zavazadla či zavazadel mohly v pase na půl zlomit.

O úklidu pokojů se tu snad ani zmiňovat nebudu, jelikož ten je u nás naprostou samozřejmostí.

Pokud byste s touto službou snad nebyli úplně spokojeni – můžete si pokoj následně douklidit sami podle svých vlastních představ a kritérií – prostředky k tomu potřebné vám na recepci zapůjčíme gratis.

Jelikož se pomalu blížíme k závěru – a dle jednoho rčení na konci prý přichází to nejlepší – nemohu tu ještě nezmínit naši relaxační zónu. Takže, co se wellness vybavení týče, tak saunu ani bazén v pravém smyslu toho slova u nás opravdu nenajdete. Pokud k nám však zavítáte v letních parných dnech, tak si sauny na pokoji užijete tolik, že se vám z toho bude chtít až brečet...

Namísto bazénu vám však můžeme v naší podkrovní koupelně nabídnout rozměrnou rohovou vanu, kde si kraula sice nezaplavete, ale budete v ní moci strávit nějakou tu příjemnou chvilku – tedy pokud naleznete něco, čím ucpete její odtok, jelikož náš šéf v rámci úspory vody původní špunt sebral a velmi důmyslně ukryl, a tak si v tomto směru budete muset vypomoci sami.

Pro vaši informaci ještě dodám, že rozměry odtokové roury jsou velmi specifické a nestandartní, a tak vám nepomůže opatřit si někde nějaký ten špuntík vlastní – neboť těch už tu máme na památku vyskládanou celou řádku a věřte mi, že žádný z nich tam nepasuje.

A tak vodomilům nezbývá než improvizovati – a jak jsme si za ta léta stačili již povšimnouti – nejčastějším řešením této zapeklité situace s odtokem vody je napěchovat jednu se svých fuseklí do igelitového pytlíku, a ten pak následně nacpat do odtokového otvoru…

Kromě chybějícího špuntu je tu ještě jeden menší zádrhel v podobě nedostatku vody v bojleru k tomu, abyste si napustili plnou vanu. Když ale budete mít štěstí, že se vaším spolubydlícím v pensionu nebude chtít sprchovat ani mýt, bude v bojleru dostatek vody na to, abyste si ve vaně smočili nejen vaše kotníčky, ale i pozadí… A když si vyčerpáte příděl štěstí dopředu na desetiletí, tak vám garantuji, že voda bude sahat až k samému okraji vany!

Jako poslední tu ještě zmíním naši prvotřídní budící službu, kterou u nás s největší pravděpodobností ale nevyužijete, poněvadž kvůli hluku z baru ve vedlejším domě ani neusnete… Ale kdyby snad jenom přece, tak buzení po telefonu rozhodně nečekejte, neboť do žádného z našich pokojů nejsou – díkybohu! – zavedeny telefonní přístroje.

V případě potřeby se tak u nás služba buzení praktikuje bušením pěstmi na dveře až do té doby, dokud nám dotyčný probouzený nepřijde osobně otevřít, abychom měli jistotu, že je již vzhůru a zcela bdělý.

Nevěřili byste, co všechno jsme při buzení a následném otevírání dveří zažili a viděli, protože jsem ale diskrétní, raději o tom pomlčím.

Tak to bychom měli!

Jestlipak vás vaše kuráž neopustila ani nyní a vy jste stále rozhodnuti a odhodláni nás v blízké či vzdálené budoucnosti navštívit, tímto vám za personál slibuji, že se na vás budeme nejen velice těšit, ale že nám také bude velikou ctí vás osobně poznat, poněvadž natolik odvážní jedinci, kteří by u nás chtěli strávit několik dní, se vskutku jen tak nevidí…

Tak nashle zase příště!

Navazuje na penSion 1 a 2