I love porno...

Tohle psané pojednání rozhodně není o kraji rozprostírajícím se ve středu naší malé krásné země, ale o zhola něčem úplně jiném...

Tuhle si mě zavolal šéf do své poněkud zabordelené kanceláře, aby mi promluvil do duše a trochu mě umravnil.

„Posaďte se“, nabídl mi galantně židli a jen co jsem dosedla, ujal se slova.

„Doneslo se mi, že tu v pracovní době koukáte na pornhub.“

„Cože dělám?“ nechápala jsem.

„Na co že to tu v pracovní době koukám?“ ptala jsem se udiveně, zatímco on na mě koukal jako na nějakého retardovaného jedince, který nechápe, že jedna a jedna jsou dvě.

„Na porno Terezo, na porno…“ vysvětlil mi věcně.

„Aha,“ bylo to jediné, nač jsem se vzmohla.

„No víte,“ pokračoval „ pracujete tu už přes deset let, a za tu dobu jste si jistě stačila povšimnout, že mi je celkem jedno, co tu během služby moji zaměstnanci provádějí, ale porno byste tu v pracovní době zrovna sledovat nemusela,“ vyčinil mi šéf s přísnou tváří, ale mně neuniklo, jak mu cukají koutky značící fakt, že se ve skutečnosti celou tou situací náramně baví.

Na rozdíl ode mě.

Moc dobře jsem si totiž uvědomovala, že by mě za tento počin mohl klidně i fofrem vyrazit – a to zejména pokud by byl ve špatném rozmaru, což u něj jako u zrozence Raka nebyl jev zas až tak vzácný.

Naštěstí se nám ale šéfík dnes vyspinkal do růžova, a tak jsem tušila, že verbální pokárání bude to jediné k čemu dnes dojde, a že žádné další řešení s fatálními následky a důsledky pro mou osobu není na dohled.

Díkybohu!

„Smím se zeptat, kterážto dobrá duše Vám tuto zcela nesmyslnou a lživou zprávu donesla?“ Vyzvídala jsem na svém chlebodárci, když jsem se trošičku vzpamatovala.

„Jedna z těch starších.“

Starší duše se v našem až anorekticky štíhlém pracovním kolektivu nacházely dvě – jedna v mužském, druhá v ženském provedení.

Jelikož mě mile překvapilo, že mi šéf mou otázku bez nejmenších námitek zodpověděl, rozhodla jsem se kout železo, dokud bylo žhavé.

„A chodí ta duše spíše na „dámy“ nebo na „pány“ ?“

Čekala jsem, jestli mou otázku smete ze stolu nebo ji zodpoví tak briskně jako tu první, a konkrétně tím označí tu pomlouvačnou bestii, která mě křivě obvinila z takový prasárny.

„No, nevím, jestli zrovna na „dámy“, ale řekl bych, že chodí do dveří označených kolečkem a křížkem.“

Z takové odpovědi by mohl jeden usuzovat, že si dotyčná osoba v případě potřeby chodí ulevovat do klubu nějakých piškvorkářů.

A bylo jasno!

Srdečná!

Ta mrcha!

„A ještě něco…,“ dodal šéf, když jsem se chystala vstát ze židle a opustit útroby jeho kanceláře.

„Ano?“ Opět jsem se uvelebila na židli a s hrůzou vyčkávala, co si na mě ta baba ještě vymyslela.

„Ještě se zmínila, že si při „tom“ prý pochutnáváte na Vysočině.“

„Z Lidlu!“ Dodal pobaveně.

„A jak na to proboha přišla?“ nedalo mi se nezeptat.

„Prý od ní našla obal v koši…“

Ta potvora!!!

Ale díkybohu, že si nevymyslela ještě něco mnohem, mnohem horšího…, třeba jako že se na to porno v práci nejen dívám, ale že ho tam i provozuju…

„To je vše. Můžete jít.“

Beze slova jsem zamířila zpátky na recepci a stále postupně vstřebávala, čeho že jsem to byla v uplynulých pár minutách svědkem…

Co svědkem, ústřední postavou!

Proč to ta baba udělala? vrtalo mi hlavou.

A proč zrovna já?

O recepci se dělím kromě ní ještě se třemi dalšími kolegy. Ne, opravdu nejsem tak naivní, abych si myslela, že na porno koukají jen nositelé chromozomu XY…

Koneckonců, Praha je plná samolepek hlásajících „I♥ PORNO“, takže na „péčko“ nejspíš civí skoro celé naše hlavní město.

Jak jsou na tom ostatní města a vesnice nemám ponětí, ale jelikož jsem na našem maloměstě, které se mi stalo prozatímním domovem, neviděla inkriminovanou nálepku ani jednu, tak to taková sláva asi nebude…

Celou směnu jsem „to“ nemohla pustit z hlavy…

A ani po směně mi „to“ nedalo doma spát – a to doslova, a tak jsem v obýváku otevřela noťas a rozhodla se zamířit na ony zmínění pornostránky, abych věděla, na co že se to podle té mé Srdečné kolegyně po nocích v pensionu teda vlastně dívám.

Adresa…

Enter…

A…

Páni!!!

Naskytl se mi nevšední výhled na kozy a ptáky všechny možných druhů a velikostí, že dle popisků pod videi to skoro vypadalo, že nejsem na největší pornografické stránce světa, jenž denně navštíví něco přes pětasedmdesát milionů lidí, ale na e-shopu nějakého chovatele přežvýkavých sudokopytníků a ornitologa v jednom.

Bože, těch kategorií…!!!

Očima jsem hbitě přelétala z jedné kategorie na druhou, a někdy neměla vůbec ponětí – jak se hezky česky říká – „vo co go…“

„Co může znamenat třeba taková kategorie A-level?“ dumala jsem v duchu.

Touto zkratkou se v Británii značí zkouška, jenž je ekvivalentem naší maturity, ale něco mi říkalo, že o středoškolské vzdělání tu asi nepůjde…

Jedno kliknutí a chvilička napětí, než se video spustí…

A opravdu, nešlo!

O několik řádek níž si mé bystré oči všimly zkratky BBC…

„Hm, to je ale zajímavé! Tak ona už má i britská veřejnoprávní televize svou vlastní kategorii…“ podivovala jsem se. A možná dokonce i svůj vlastní erotický kanál…

Kdo by to do těch prudérních ostrovanů řekl, že? Možná, že chtěli jít s dobou a ke stému výročí založení si BBC nadělila svůj vlastní porno kanál? j

Moc jsem ale nevěděla, co si mám představit…

Souložící jedince sledující BBC ?

Nebo že by snad postcovidová a válečná krize způsobila, že mají redaktoři a moderátoři této prestižní stanice hluboko do kapsy, a přivydělávali si bokem?

Pak se mi do mysli mimoděk vkradla myšlenka snoubící se s představou, jak by to asi vypadalo, kdyby se naše česká veřejnoprávní televize inspirovala stejně – na Čt prý už stejně nikdo moc nekouká, tak by se jim možná sledovanost zase o něco zvýšila…

A za ty zvýšené poplatky bychom si to určitě zasloužili!!!

Ze zvědavosti jsem tedy na výše zmíněnou kategorii klikla a celkem záhy pochopila, že se rozhodně nejedná o nový kanál veřejnoprávní televize…

… ani jakékoliv jiné!

Další, co mě zaujalo, byla kategorie označená písmenky POV.

POV?

Do mysli se mi vkradly všechny možné významy této zkratky, na které jsem si jen dokázala vzpomenout… od „průtokového ohřívače vody, pojištění odpovědnosti z provozu vozidla…“ přes „program obnovy venkova“ až po „pražskou organizaci vozíčkářů“, ale ani jeden pojem mi do porno průmyslu příliš nepasoval…

…a samozřejmě, že oprávněně!

Pro ten den jsem toho už viděla až až, a tak jsem si další kategorie označené jako „Gangbang“, „Cunnilingus“, „Bukkake“, „Gokkun“, „Creampie“ či „Squirt“ nechala na později.

***

Dny ubíhaly jeden za druhým, a pak konečně nastal den D, kdy mě na recepci měla střídat ona „dobrosrdečná“ osoba – paní Srdečná, a já měla v plánu si ji pěkně „podat“.

Jako obvykle se dostavila do své služby o celou půlhodinku dříve, a v závěsu za sebou táhla nákupní tašku na kolečkách naditou k prasknutí. Když jsme s kolegy kdysi vyzvídali, co že to v tom vlastně vozí, odvětila lakonicky, že oběd, svačinu a večeři…

„Dobré ráno, paní Srdečná,“ pozdravila jsem ji s vřelým, ale falešným úsměvem na tváři jakoby nic.

„Dobré, dobré!“ zvesela mi pozdrav opětovala, nic netušíc, že se na ni chystám zakrátko zaútočit.

„Paní Srdečná, můžu se Vás prosím zeptat, co jste to navykládala našemu šéfovi za blbosti ohledně toho, že tu po nocích sleduju porno?“

„A ne snad?!“ Vpálila mi přímo do tváře.

Hergot, ta baba se teda nezdá! Ač narozená někdy za vlády Edvarda Beneše, žádná vetchá stařenka to teda rozhodně není, spíše naopak. Smečovat umí docela dobře, to se jí musí nechat, i když tedy jen verbálně.

„Udělala jsem to ve vašem vlastním zájmu,“ pokračovala.

„V televizi říkali, že pornografie způsobuje poškození mozku…, závislost…, a že lidi dokonce i páchají sebevraždy.“ Pak se mi zadívala hluboce do očí a poznamenala: „Terezo, a vás by byla taková škoda!“

Já se picnu!

„Jo, a dnes jsem ještě slyšela, že prý navrhnou, aby se pornografie mohla sledovat jen s notářsky ověřeným podpisem,“ obeznámila mě kolegyně, co nás v budoucnu možná ještě čeká a nemine.

„Jasně, a ověřovat se to bude na CzechPointech! A to pak nastane takovej frmol, že pošta bude muset pobočky navíc otevírat, a ne je rušit!“

„Co jste to říkala?“ hulákala na mě kolegyně Srdečná z místnosti hned za recepcí, která sloužila jako zázemí.

„Ale nic!“

„Ale jó, něco jste říkala!“

„Tak proč to mám opakovat, když jste mě slyšela?“

„Protože jsem sice slyšela, ale nerozuměla.“

„Tak to jo!“ přesunula jsem se za ní do zázemí, kde si vyndávala věci ze své nadité dvoustopé tašky.

„Říkala jsem, že…..“ větu jsem ale už doříct nestačila, poněvadž z tašky paní Srdečné vypadl na zem vakuově balený balíček trvanlivého salámu.

A ne jeden!

„A helemese…!“

Sklonila jsem se, abych jeden z nich zvedla a úslužně ho své podlé kolegyni podala.

„Že by Vysočinka?! A přímo z Lidlu? No teda paní Srdečná, vy se nezdáte!“

Paní Srdečná zrudla jak rak a oči zapíchla do béžových dlaždic, kterými bylo naše zázemí vydlážděné.

„Tak to abyste na sebe byla opatrná milá paní kolegyně… Víte, že sledování pornografie může vést k závislostem…, sebevraždám… a dokonce i k poškození mozku …?“

„I když… „ neodpustila jsem si ironicky laděné konstatování na závěr „ ve vašem případě už je nejspíš stejně asi pozdě!“