- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
...nejsou také waldorfslá gymnázia? Tím by se celý problém vyřešil: na konci by vypadl typický adept na studium humanitního oboru. Na gender studies nebo romistice už je každému jedno, kolik je sedm a šest, hlavně aby to uměl okecat a měl k tomu správný ideový postoj.
a kdyby to ani tam neklaplo, tak může jít studovat antropologii komiksu!
Taky k nám na SŠ občas přije nějaký"waldorfský". Jakože se samými jedničkami. Jejich úroveň je taková: jeden neuměl psát, nestíhal zápisy z tabule a nebyl schopný psát diktáty. Přitom žádné "dys-" neměl. Jiný mi tvrdil, že 7+6 se rovná 14. Nechápal, proč se spolužáci smějí a čemu se já divím. Tož tak..
Podobnou zkušenost měla známá. Osobně. Jí dali nakonec do běžné školy sami rodiče (bylo to tedy v začátcích těchto škol u nás). Nestíhali kvůli zaměstnání "předepsané" aktivity, které měli, jako rodiče, pro školu plnit a dostali nálepku jako "málo prowaldofští", což se prý odrazilo i na tom, jak s ní tamnější učitelé začali jednat a dle toho se k ní chovali pochopitelně i spolužáci (dle jejích slov to tam bylo oproti školám tohoto typu "venku" o kterých měli informace od známých, tak jako "fanatické", možná už se to od té doby změnilo...). Po přechodu na běžnou ZŠ měla mizerný prospěch, zejména v M a ČJ, ale v dějepise zase neměla konkurenci. Měla prý zpočátku radost z každé známky, chvilku jí trvalo, než se "srovnala". Nakonec to ale dotáhla v dalších ročnících na vyznamenání. Na období ve waldorfské, ale ráda nevzpomíná.
je přesně to proč by se Waldorf měl povolovat jen ve výjimečných případech, pokud je dítě nějaký mentál, nebo jsou rodiče nějací fanatici nebo nějací jiní bbci