Bráním se, nic mi to není platné, je tady zas a objímá mne. V žilách mi rozpaluje krev, slyším ji divoce tepat v uších a zrychleně dýchám.
http://modernibyt.dumabyt.cz/rubriky/romantika/moderni-znovuzroz
„Ne, nechci tě, jsi můj nepřítel, jdi, jen jdi, já o tebe nestojím! Vždy, když jsi se mnou, slábne má vůle, svaly se třesou a hlava třeští.“
Neslyší, nechce slyšet a dál mě drtí až nemohu popadnout dech a mění moje kosti v rosol. Uléhá se mnou na lůžko, usedá ke stolu, prochází se se mnou po domě, nehne se ode mne ani na krok.
Hlídá mne a nejraději mně vidí v posteli s očima nevidoucíma a ušima neslyšícíma. Proniká mi hluboko do těla, zavrtává se do mysli a žmoulá prostěradla.
Nemám sílu se bránit, nechci jíst, žár v těle hasím čajem. Dopotácím se k lůžku a spolu klesáme na matraci.
Probuzení přináší úlevu a propocené lůžkoviny. Vysál mě a odhodil jako slupku z banánu.
Nové objetí a můj nový marný odpor.
Scházím po schodech s kupou lůžkovin v náručí.
Ze zrcadla na mne hledí bledá, strhaná tvář s kruhy pod očima.
Do čaje vymačkám celý citrón a přidám dvě lžíce medu. Na jídlo nemám ani pomyšlení.
K mé tváři v zrcadle přibude tvář mého nepřítele, já znovu podléhám a znovu padám do peřin.
Provzdychám další noc, ale ráno je mi lépe. Mé tělo mne zase poslouchá a svalům se vrací původní tvar. Kosti jsou zase kosti a hlava je lehká.
Konečně je pryč.
Odešel.
Oči mám ještě zrudlé pláčem a popotahuji. Sem tam zakašlu.
Odešel můj nepřítel .............................Chřipkový virus.
