Šikana aneb účel světí prostředky

Zaměstnanec je pouhý nástroj zaměstnavatele k dosažení jeho cílů, prostředek k tomu, aby mohl zaměstnavatel dosáhnout úspěchu. Ne, to není moje definice, to je skutečnost.

V nemálo případech se tak zaměstnanci stávají novodobými otroky. Mají strach, že přijdou o práci, proto jsou potichu, když jim jejich šéf stále zvyšuje limit pracovních povinností, šikanuje, zkracuje jim dobu osobního volna, nařizuje přesčasy.

A zaměstnanci?

Ti na to přistupují.

Trh práce je přesycen nabídkami levných pracovních sil, na úřadě práce čekají zoufalci, kteří jsou rádi, že dostali příležitost.

Toto je příběh jednoho z nich:

 Paní Marta je samoživitelka bez velké kvalifikace a o svou práci si nemůže dovolit přijít, vždyť děti se neptají kde na to máma vezme, ale chtějí jíst, pít, oblékat se, hrát si.

Jistě, Marta má alimenty od otce dětí, ale pokud nebude mít práci, nebudou ani alimenty.

Jarmil je její nadřízený, Hynek velký šéf a Alice kamarádka. Ostatní v našem příběhu nejsou tak důležití, mají jen okrajové roličky.

Nikdo se už asi nedozví, co se skrývá za Jarmilovou snahou Martu prací umořit. Možná bude dost blízko pravdě Alice, která tvrdí, že Jarmil potřebuje Martino místo pro dalšího ze svých příbuzných.

Jarmil je pro Alici tak trochu záhada, rozpolcená bytost, hotový doktor Dr. Jekyll a pan Hyde. Jednou je jak když máslo s medem ukrajuje a podruhé odjištěná zbraň.

Vždy, když Jarmil ráno rozděluje práci, dostane Marta tu nejhorší. Těžkou dřinu, která vůbec nepřísluší ženě. Marta se však nebrání, jde a udělá ji. Udělá ji, protože se bojí. Nestěžuje si, jen se smutným úsměvem sklopí hlavu a řekne: “Dobře.“

Jeden příklad za všechny. Marta dostala za úkol naložit na vlečku těžké balíky s materiálem. Jeden takový balík vážil bratru kolem 50 kil. Když se Alice ozvala, že Martě pomůže, byla odbytá, že to je práce pro jednoho, a že to Hynek nemá rád, když ony dvě pracují spolu, protože pak probírají své soukromí.

Jarmil si odešel za svými pochůzkami a Alice, poté, co si splnila svůj úkol, stejně šla Martě pomoci. Ať si Jarmil trhne žebrem, přece nenechá Martu strhat. Jen tak pro srovnání - Milan, chlap co by mohl holýma rukama skály lámat a který se sám rád chlubí, kolik že to nemá síly, pucoval umývadla.

To už bylo na Alici přespříliš. Řekla o tom šéfovi. Ten tomu nevěřil a ptal se, proč mu to nikdo neřekl dřív. Prý si všiml, že je mezi zaměstnanci nějak dusno, ale přisuzoval to Alici, která Jarmila nechtěla nechat Martu šikanovat a pomáhala jí.

Alice se v duchu hrané nevědomosti šéfa smála.

Věděla od jiných, že Jarmil Martu šikanuje už léta a dokonce šéf sám osobně Martě řekl, že bude muset z práce odejít, protože má Jarmil zlaté ručičky a tolik odborné práce by mu nikdo jiný za Jarmilovou mzdu neudělal.

Pravda, později Martě sice řekl, že může zůstat, protože viděl film o šikaně a bylo to něco strašného, ale Jarmila se nevzdá nikdy.

Inu účel světí prostředky. Šéf má za mzdu jednoho práci několika odborníků, kterým by jinak musel slušně zaplatit, proto dělá nevědomého a Marta.........má smůlu. Co se dá dělat. Jen na rozloučenou dodal: „Marto snášejte se navzájem!“

Tolik farizejství!

Nazítří si šéf nechal předvolat Martu a udělal ji Jarmilovým zástupcem. Prý : „Aby si na tebe tolik nedovoloval.“

A jak to celé dopadlo?

Alici šéf neobnovil smlouvu, protože podrývala autoritu Jarmila i jeho tím, že Jarmila neposlouchala, zakázal jí vstup -  tím vyřešil tolik potřebný klídek,  Jarmil si dál dělá co vždycky a Marta?

 Dál dělá chlapskou dřinu, už tam není nikdo, kdo by se jí zastal a ona sama se bojí přijít o práci.

 Každý dostal podle zásluh. Nebo, že by snad ne?

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Alena Lasotová | úterý 4.11.2014 19:15 | karma článku: 14,34 | přečteno: 888x