Pan Darcy

Náš Darcy musel být v minulém životě přinejmenším vedoucím skladu. Díky němu věřím v reinkarnaci. Náš Darcy je pes. Je to Pan pes, pan Darcy.  

Pan DarcyAlena Lasotová

Dokud byl malé štěně a později puberťák, nikdo netušil, že z něj jednou vyroste pes posedlý přidělováním inventárních značek. Hrál si a lumpačil, ale poté, co dospěl, ujal se svých povinností vládce dvorku a zahrady. A když vládce, tak se vším všudy. Cokoli na zahradu přibude, je jeho. Vše má spočítané a vzorně označené. Stromy, keře, zídky, lavičky, křesla, lehátko, prostě vše.

Darcy je velmi pečlivý a zodpovědný a tak dennodenně provádí inventuru svěřeného majetku. Kde se mu zdá, že označení už není tak dobře čitelné, znovu přeznačkuje a zvlášť důkladně označí místa, odkud hrozí nápor vetřelců. Nezná odpočinek, teprve až má vše hotovo si jde zdřímnout. Spí hlubokým spánkem a jeho chrápání je bez konkurence. Může si to dovolit, teritorium má zabezpečené. Běda vetřelci!

Každý cizí pes, který si označení a varování přečetl, raději vzal do zaječích, jen pár zvláště tupých či negramotných jedinců si dovolilo značení pana Darcyho přeznačit.

Darcy zuřil a tuhle pohanu si uložil do paměti a jak ho znám, i pachateli přidělil inventární číslo.

Jediné, čemu značku nepřidělil, jsou jeho tři dámy – bába, matka a sestra. I když má Darcy obrovskou převahu, shovívavě a trpělivě snáší manýry svých družek, kterým však je jasné, že v případě nutnosti by je rychle srovnal, doslova převálcoval. Jediná bába si smí dovolit vyskakovat a držkovat, ale i ona ví, že nesmí zajít za krajní mez.

Darcy je prostě svrchovaný vládce a vše, co přibude živého, musí nejprve důkladně očichat, zda od toho nehrozí nebezpečí, nějakou dobu tvorečka hlídá a pozoruje, a když se ujistí, že neohrozí ani jeho rodinu, ani jeho postavení, přijme ho pod svou milostivou vládu a ochranu.

Zvláštní je, že má přímo panickou hrůzu z maličkých mláďátek. Když byla jeho sestra čerstvě vylíhlé miminko, obcházel ji velikým obloukem a teprve až se začala batolit, vzal ji na milost a stala se z něj chůva. Stejné to bylo s koťaty i s kuřaty. Jakmile je to bezmocné, zmocní se Darcyho děs, možná má strach z rozzuřených matek těch maličkých, kdo ví?

 Sedím si takhle jednou na zahradě v altánku a čekám netrpělivě na večer, který snad přinese alespoň trochu větříku a ochlazení, po horkém letním dni. Zazvoní zvonek u vrátek a všichni psi jdou zjistit, kdo to vyrušuje.

Návštěva. Soused, kterého obzvlášť nemám v lásce. Stále si jen něco půjčuje, vrací zaneřáděné a ještě si stěžuje, obě ruce má levé a zákeřný krysí mozeček.

„Čau, je Vašek doma, musím s ním nutně mluvit.“

Je, no.., tak pojď dál. Vašek se právě balí a chystá na dovolenou. Sedni si na chvilku do altánku, já ho popoženu.“ A opravdu ho popoháním, abych se nevítané návštěvy zbavila.

Je víkend a horko a já mám v altánku na stole orosenou sklenici s vychlazeným pivem. Slušnost mi velí nabídnout mu také hlt. Nalévám tedy do sklenice pivo a podávám sousedovi. Vtom přichází Vašek. Soused pokládá sklenici s pivem na nízké štokrle, jde Vaškovi vstříc a už za chůze huláká, že by si potřeboval půjčit čerpadlo........bla, bla...

Náš Darcy souseda rovněž rád nemá, je to totiž majitel jednoho z psích drzounů, kteří si dovolili jeho značení přeznačit.

Nevím, co se Darcymu honilo v hlavě a otupělá malátnost z dusného horkého dne mi na bystrosti nepřidala. Asi proto jsem jen fascinovaně přihlížela, když Darcy vstal, přešel ke křeslu, na kterém soused nedávno seděl a důkladně ho očichal. Pak očichal sklenici, kterou držel v ruce a nakonec, k mé hrůze, zvedl elegantně nožku a přidělil sklenici své inventární číslo.

Pan Darcy není žádný drobeček, má v kohoutku 80 centimetrů a váží 74 kg. Je to prostě habán a proudem moče se trefil přímo do sklenice s pivem. Moč se se zlatavým mokem rychle smísila.

„Darcy! Co to děláš? Alou ven!!““ Zařvala jsem, ale to už se soused vracel, popadl sklenici s pivem a než jsem stačila cokoli říct nebo jinak zareagovat, vypil ji na jeden dlouhý doušek.

Šokovaně jsem na něho zírala a když si utřel hřbetem ruky ústa a oznámil mi, že to mám teplé a chutná to jak chcanky, vybuchla jsem smíchem. 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Alena Lasotová | pondělí 5.8.2013 0:07 | karma článku: 17,59 | přečteno: 604x