Autor citátu: Lucie Antošová Taková radost! Sluníčko, je to tvoje chyba, že se schováváš za mraky - budu slavit bez tebe.
www.hudy.cz
Znáte ten pocit, když jste se zbavili moční můry, sundali boty, které vám nadělaly puchýře, vytlačili podebranou třísku? Stejně tak se dnes cítím já.
Zbavila jsem se trnu v duši, který mi působil muka. Hnis vytéhající z rány nebyl nic pěkného, ale to hnis není nikdy. Z rány však ven MUSÍ. Jiná možnost uzdravení neexistuje.
Jsem opět volná, volná, svobodná!
Mám chuť obejmout celý svět, se všemi se smát a připít z plného poháru.
Venku drobně mží, mží na mou ránu a čistí ji do hloubky.
Lidé, jste dobří, možná i trošku méně dobří a já vás mám ráda. Dnes ano, co bude zítra uvidím.
Přeji soužícím, aby se svého soužení zbavili, hladovějícím ambrózii, žíznícím pramen živé vody, nešťastným štěstí, hlupákům rozum, škarohlídným úsměv, tápajícím světlo, zamilovaným lásku a všem mír, klid, krásu, harmonii.
Já svého klidu dosáhla. Našla jsem sama sebe. Jsem stále originál a doufám, že tak i umřu.
Miluji citáty moudrých, zvláště těch, kteří mluví řečí mého jazyku. Jedním se řídím:
Nikdy nevěř věcem nebo je neodmítej jenom proto,
že jim věřil nebo je zavrhl jiný člověk anebo proto,
že je zavrhl či v ně věřil určitý druh lidí. Tvůj vlastní
rozum je jediné orákulum, které ti nebe dalo...
Thomas Jefferson
Venku drobně mží a já déšť miluji.
Říkám si: „To mi prší štěstí.“
Prší dost, proto vám kousek štěstí posílám.
