Je to tak, vždyť ryba smrdí od hlavy a splašky tečou shora dolů, nikdy do kopce.
Co nejlépe prověří charakter člověka?
Moc.
Svěřte mu funkci, určitou moc a hned poznáte, co v něm vězí. Co často nepoznáte při běžných setkáních, to svěřenou funkcí vyplave na povrch. A ještě horší to bývá, když se moc snoubí se zlou vůlí a malicherností.
Dá se to přirovnat k prasklé váze. Dokud je prázná, vypadá úplně v pořádku a často ani bližší ohledání prasklinu neobjeví. Naplňte ji však vodou a hned snadno zjistíte kde je puklina.
Tak je to i s lidmi, kteří neunesou tíhu zodpovědnosti, která jim byla svěřená. Naplňte je autoritou funkce a jejich špatné vlastnosti začnou prosakovat ven.
Na rozdíl od prasklé vázy, ze které uniká jen voda, kterou jsme do ní nalili, z těchto špatných úředníků či funkcionářů uniká pěkné svinstvo – pýcha, arogance, vědomí vlastní beztrestnosti a neomylnosti, chamtivost a žádostivost ještě větší moci.
Aby splynuli s ostatními, musí se obklopit sobě podobnými a bezohledně pronásledují ty, kteří nejsou jako oni. Zvláštní přízeň věnují špiclům a donašečům, kterými však z hloubi srdce pohrdají, ale jejich služby s radostí využívají.
A protože je každá vláda vzorem pro běžný lid, je i lid podoben své vládě.
Ne, nemám ráda politiku a nechci se o ni zajímat, ale nevidět, co se děje a mlčet je stejné, jako když malé dítě zavře oči a myslí si, že když já nevidím to zlé, ani zlé nemůže vidět mně a ublížit mi.
Jen nadávat a nic nedělat je sice bezpečné, ale nikdy nic nezmění. Jen to přispívá k „blbé náladě“.
Každý z nás určitě zná někoho, kdo je „prasklou vázou“ a nemusí to být hnedle vládní úředník. Ono se podobní vykukové usadili ve všech odvětvích, ve všech sférách lidské činnosti, od obecních úřadů, přes zájmové činnosti až po samotnou vládu.
A jací jsme pak my občané pod vládou „prasklé vázy“?
Imervere stejní.
Chce to pořádnou odvahu vzepřít se, když kolem všichni říkají, že to stejně bude k ničemu, ničeho nedosáhneš a co zmůžeš sám proti ostatním? Vždyť si jenom uškodíš. Za tu námahu to vlastně ani nestojí, je lepší držet hubu a krok, nevyčnívat z davu, však nějak bylo a nějak zase bude.
Bohužel to je i má vlastní zkušenost.
A pravda a spravedlnost?
Znásilněné.
No co už? Stalo se.
Vítejte v Česku, v zemi potomků slavných husitů
P.S. Zkuste mě přesvědčit, že nemám pravdu!
