Legendy hokeje: Eric Lindros

Reforma hráčských odborů v zámořské NHL se pomalu chýlí k úspěšnému konci a nemalou zásluhu na tom má Eric Lindros. Mezi českými sportovními novináři tento hokejista moc příznivců nemá, většina z nich pro něj má pouze jedno označení – Bourák – kvůli tvrdým hitům, které během hry často rozdával ale i přijímal. Stylizují jej do role násilníka, který nakonec zhynul vlastní zbraní – po sérii otřesů mozku už se Eric Lindros nikdy znovu nestal ikonou NHL, kterou byl po celá léta devadesátá. Jeho jméno však nepochybně patří do Síně slávy, o tom není nejmenších pochyb.

Eric LindrosZdroj: www.nhl.com

 Cílem tohoto příspěvku není rekapitulace životopisu kontroverzního hokejisty, ale pokus o nápravu jeho pokřiveného profilu, pro začátek se tedy spokojme s informací, že Lindros sice má sbírce Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL a zlatou a stříbrnou medaili z olympiády, pověstný poslední krůček mu však chyběl k vítězství ve Stanley Cupu (ve finále v roce 1997) nebo v kanadském bodování NHL (Jaromír Jágr v roce 1995 vyhrál díky většímu počtu vstřelených branek).

Krátký pohled do statistik nám dále prozradí, že Lindros sice s chutí hrál do těla, ale nikdy nebyl skutečným drsňákem nebo bitkařem. 163 trestných minut ze sezóny 1995-96 bylo jeho maximem a u elitního power forwarda nešlo v té době o nijak výjimečné číslo. Typově srovnatelní hráči dosahovali podobných výsledků (Keith Tkachuk 156 TM, Scott Mellanby 160 TM, Keith Primeau 168 TM), nejtrestanějším hráčem sezóny byl Matthew Barnaby s 335 trestnými minutami.

Lindros víc zaujal svým útočným potenciálem. Za celou kariéru nasbíral 865 bodů a dosáhl průměru 1,138 bodu na zápas. Od roku 1917, kdy se začaly sledovat statistiky NHL se v soutěži objevilo jen 19 borců, jejichž pobyt na ledě by byl efektivnější (Wayne Gretzky, Marcel Dionne, Steve Yzerman, Mario Lemieux, Phil Esposito, Jaromír Jágr, Dale Hawerchuk, Guy Lafleur, Peter Šťastný, Mike Bossy, Pat LaFontaine, Bobby Orr, Peter Forsberg, Kent Nilsson, Sidney Crosby, Newsy Lalonde, Todd Bergen, Patrick Kane a John English). Drtivá většina z nich však těžila z ofenzivní hry typické pro 80. léta, 4 z nich (včetně jedničky letošního draftu Patricka Kanea) odehráli jen minimum zápasů a pohybují se na hranici statistické chyby.

Nejlepší roky Lindrosovy kariéry ale patří do let devadesátých. Jeho útok zvaný Legie zkázy (Legion of Doom) s Johnem LeClairem a Mikaelem Renbergem na křídlech byl tehdy patrně nejlepším v lize, což ostatně opět dokládají statistiky.

Zmíněná trojice spolu začala hrát po přestupu Johna LeClaira z Montrealu do Philadelphie na počátku sezóny 1994-95 a s několika přestávkami spolu vydržela až do jara 2000, kdy byl Renberg vytrejdován do Phoenixu. Během těchto 6 sezón vyprodukovala Legie zkázy 578 gólů a 1259 kanadských bodů, Lindrosův příspěvek činil 205 zásahů do černého a 487 bodů celkem. 83 vítězných gólů jen podtrhuje přínos pro celý tým (Lindros 23).

Srovnatelných výsledků dosahoval pouze první útok Anaheimu, kde dvojici Paul Kariya a Teemu Selänne asistoval na pozici centra nejčastěji Steve Rucchin – dohromady nasbírali 558 gólů a 1307 bodů, Anaheimu však jejich výkony pomohly pouze v jediné sérii play off. Philadelphie byla mezi kandidáty na celkové vítězství mnohem častěji, v roce 1997 ji ve finále zastavil Detroit, v roce 2000 ve finále východní konference pozdější vítězové z New Jersey.

Porovnávání statistik Anaheimu a Philadelphie mě přivedlo ještě k dalším zajímavým zjištěním.

Erik Lindros se v roce 2000 nepohodl s vedením Flyers a sezónu prostávkoval. Již tehdy se o něm říkalo, že je to často nemocný hráč, na kterého se nelze spolehnout. Je pravda, že Lindros nebyl (pokud jde o zdraví) žádný železný muž, nicméně v letech 1994-2000 odehrál 360 utkání v základní části (78,6% celkové počtu) a nebyl v tomto ohledu příliš pozadu za dalšími hvězdami té doby (Kariya 376 utkání, Renberg 380, Mogilny 368, Blake 312, Nieuwendyk 352, Coffey 368, Fjodorov 360, Ozolinš 388, Turgeon 352, Gončar 364 a další).

Následující tři sezóny strávil Lindros v New York Rangers a ve smlouvě měl klauzuli, podle které byla výše jeho odměny vázaná mimo jiné na počet odehraných zápasů - obavy, zda bude Lindros schopen po několika otřesech mozku hrát, byly tehdy již značné. Paradoxně šlo o období, kdy se těšil nejlepšímu zdraví za celou profesionální kariéru a až do poloviny třetí sezóny zameškal jen minimum zápasů. Celkově osmý otřes mozku ale přece jen přišel a přiblížil konec jedné skvělé hokejové kariéry.

Tento článek je první ze série krátkých medailonků, které se pokusí zbořit některé stereotypy a mýty spojené s NHL.