Štědrý večer pokaždé jinak

Štědrý večer je pro mě nejhezčí večer v roce, protože se sejdeme celá rodina a jsme zvědaví, co nám (velmi kreativní) Ježíšek přinese. Od narození neteře dostává rozbalování dárků nový rozměr.

Když jí byl rok, do dárků spadla. Nebyla ještě úplně zkušený chodec a dárky se jí zjevně zdály jako velmi zábavná a bezpečná přistávací plocha. Ve svých dvou letech se „zasekla“ a odmítala dárečky rozbalit. Myslím, že byla jediné dítě na planetě, které nezajímalo, co dostalo. Po půlhodině přesvědčování ze strany nás všech dospělých a poté, co jsme jí slíbili hory doly, pár kousků přece jen vzala na milost.
Ve třech letech udělal Ježíšek strategickou chybu a jako třetí dárek v pořadí jí dal vytouženou mašinku. Rozbalování dárků muselo být na hodinu přerušeno, zato koleje musely být sestaveny hned a my jsme jezdili a jezdili a houkali a houkali :). Ve čtyřech bylo nejzábavnější trhat balicí papír ze všech dárků, bylo jí fuk, komu byly určeny, hlavně že to skvělo lítalo.
Letos se staly naprostým trhákem princeznovské šatičky růžové barvy (kritérium poslední doby, co je růžové, je dobré) a dlouhá blonďatá paruka. Nirvána byla dosažena, když dostala Leontýnskou čepičku. Rozbalování opět přerušeno okamžitým přesunem do ložnice před velké zrcadlo a nezbytným obdivem davu. Zhruba za půlhodinku vyvolalo skoro stejné nadšení pexeso s Matem a Patem. Zbytek večer byla neteř ve svém živlu, zato teta v naprosté depresi, protože konkurovat „pamatováku“ a postřehu malé prostě nešlo. Ve dvou kolech mě vyklepla úplně a mně se nepodařilo najít ani jednu dvojici!
Štědrý večer je za námi a já se už teď těším na další. Vidět rozzářené oči dítěte, které dostalo vytoužený dárek, opravdu se raduje, zapíná fantazii a bere vás do svého kouzelného světa je pohádkové. A i když pod stromečkem zjistíte, že potřebujete kila ginko biloby na chatrnou paměť, stojí za to být s Ježíškem opět kreativní…..