Politici vyšetří práva v Plzni? Zvednout koberec a připravit koště!

Na kauzu plzeňských práv si brousí zuby politici. Sociální demokraté vyslyšeli až pozoruhodně bleskově návrh exproděkana Kindla a volají po ustavení sněmovní vyšetřovací komise, která by zatím jen údajné machinace na fakultě měla osvětlit. Popravdě řečeno, dalo se to tak trochu očekávat. Zapadá to totiž do sebe jako jednotlivé segmenty Rubikovy kostky.

Jestliže je fakulta v podezření, že jejími útrobami za nestandardních podmínek protékali lobbisté, úředníci i politici a jejich příbuzní mimo jiné v honbě za akademickými tituly, pasují se do rolí vyšetřujících soudců sami politici! To je vskutku absurdní a přeci pro naše politické prostředí typické. V Česku na jedné straně funguje 20 let otevřená demokratická soutěž politických stran, na straně druhé jsou její některé jednotlivé atomy - (nejen) politici - neuvěřitelně svázáni v sítích klientelismu a všeobjímající korupce. Takto vytvořenou síť pak svírá ve svých spárách opět nejrůznější lobby, ale i kriminální podsvětí, které ji snadno drží v šachu. Jednotlivé atomy se stávají vydíratelnými a vydíranými marionetami, jež poslouchají příkazů svých vodičů a konají v jejich zájmu, který obvykle není veřejným. Vzepře-li se atom, vodič přitáhne šňůry a odpor marionety buď zvládne, nebo ji ztrestá - vynoří se kauza (někdy je založena na skutečných faktech, jindy zglajchšaltována) - viz podivné půjčky, dotace, dovolené, byty apod. Ustavit sněmovní vyšetřovací komisi v tomto prostředí znamená rovnou nadzvednout koberce a připravit košťata­…

Šéfka ministerské Akreditační komise prof. Dvořáková před několika dny varovala, že systém na plzeňských právech může z jejího pohledu být bezpečnostním rizikem pro stát. Určitě tím nechtěla říci, že plzeňská práva vychovávají budoucí teroristy nebo jsou semeništěm špiónů, jak si mohla řada lidí vyložit. Na pojem bezpečnosti totiž musíme v současnosti pohlížet komplexně jako na celý soubor oblastí (sektorů) od politické, přes sociální třeba až k environmentální. Jestliže tedy vedle stovek slušných studentů dala fakulta - podle současných prvotních indícií (které se ovšem vůbec nemusejí potvrdit) - možnost „vystudovat“ i pár šíbrům, mohla jim umožnit například nezasloužený kariérní postup, nebo jim dát šanci setrvat na jejich stávající pozici. Především je ale mohla uvrhnout do výše popsaného vztahu atom - vodič. A to je jsou právě ta rizika, na něž zřejmě chtěla prof. Dvořáková poukázat. Rizika, že se na základě toho některé případy nevyšetří a odloží, jiné dopadnou tak, že Spravedlnost uroní nesčetně slz, že některý ze zákonů získá zdánlivě nevinný přílepek, že některá firma či instituce dostane podezřele rychle licenci na cokoli či nezaslouženě tučnou zakázku, že desítky či stovky miliónů ze státní kasy poputují tam, kam nemají, a pak budou chybět jinde, že úředník vydá škrtem pera rozhodnutí, nad nímž zůstává rozum stát, že do konkurzu padne zdravá firma apod. Zkrátka jde o postupné nahlodávání autority státu a jeho institucí.

I přes veškeré chyby naší mladé demokracie mám plnou důvěru v její nejen právní systém a jednotlivá pochybení (jichž je bohužel až dost) stále považuji jen za individuální selhání. Nechme tedy plzeňskou fakultu v rukách jí samotné, ministerstva školství a orgánů činných v trestním řízení, nepleťme sem politiky, kteří ostatně nemají - jak vyplývá z vysokoškolského zákona - na akademické půdě co dělat. Za svou poměrně bohatou novinářskou praxi jsem poznal spoustu slušných politiků, pro něž jsou ideály a veřejné blaho stále nejvýš v jejich žebříčku hodnot, znám ale i dost těch z druhé strany. Ti jsou obvykle při různých kauzách tou nejvýkonnější úklidovou četou. A přinejmenším stovky slušných studentů plzeňské fakulty mají právo na to, aby se současná kauza vyšetřila bez jakýchkoli stínů a pochybení, které by do budoucna jejich několikaleté studijní úsilí znevěrohodnily.