Fischerův „Dlouhý“ nos na Lidový dům

Premiér Jan Fischer se začíná pomalu otrkávat a ze zakřiknutého mlčenlivého statistika se klube politik s pěkně ostrými lokty. Poprvé se „ze řetězu“ urval, když nedávno odmítl ve svém kabinetu učinit personální změny jen proto, že si je politici (především ODS) stojící v pozadí přáli. Nyní se otřepal znovu a hned to zavání dvojitým nelsonem - tentokrát pro sociální demokracii.

Přestřelku ohledně interpretace výjimky k Lisabonské smlouvě by asi Jiří Paroubek časem rozdýchal, (dosud nepotvrzenou) informaci o chystané nominaci Vladimíra Dlouhého na post českého eurokomisaře ale přežije jen těžko. Důvodů je hned několik. Dlouhý, druhdy nejmladší ministr čs. federální vlády a bez pochyb velmi dobrý ekonom, není pro ČSSD ideologicky přijatelný, protože jeho ekonomické smýšlení je dlouhodobě liberální, a navíc je symbolem transformace, pro niž má soc. dem. jen hanlivé přívlastky. Pokud jej Fischer nominuje, odsune navíc na vedlejší kolej expremiéra Vladimíra Špidlu, jehož naděje obhájit prestižní post (pro něj osobně i ČSSD) byly až dosud hodnoceny velmi vysoko. Daleko nejtěžší ranou pro Paroubka ale bude zjištění, že na české politické scéně se udála podstatná záležitost, aniž on písknul, zavdal k ní důvod či ji schválil. V letošním roce si předseda ČSSD už zvykl (a to jde vždycky snadno), že se zásadní věci (spolu)rozhodují v Lidovém domě - vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě, úřednický charakter Fischerova kabinetu, předčasné parlamentní volby určené na říjen i zrušení jejich náhradního termínu. A až dosud vše šlapalo dle socialistického scénáře i v případě Špidlova komisariátu. Paroubek zatím mohl v politicky rozložené sněmovně a na rozhádané politické scéně navíc diktovat i proto, že mu záda obvykle kryli i komunisté. I s tím - zdá se - nemůže pro tuto chvíli počítat.

Co může Fischerovo rozhodnutí Česku přinést? Především vládu daleko méně závislou na politických stranách. Když Fischerovi projde tak důležité jmenování, bude si nejspíš v dalších měsících „troufat“ daleko více, což by nemuselo být v exekutivních záležitostech vůbec na škodu. Ve vztahu k Evropské komisi si může Česko také polepšit - v osobě Vladimíra Špidly by na nás nejspíš spadl opět resort sociálních věcí, nebo některé ještě méně významné (vzdělání, mnohojazyčnost apod.), Dlouhého odbornost i současné postavení (šéf Goldman Sachs pro střední Evropu) si ale říkají o silovější portfolio, jakým jsou třeba energetika či obchod. S Dlouhým ostatně nebude mít problém Evropský parlament, jehož nejsilnější frakcí je nyní Evropská lidová strana zastřešující středopravicové subjekty, ani sám Barroso, portugalský sociální demokrat (v této zemi je to paradoxně také strana se středopravicovým zaměřením, klasickou levicí jsou zde socialisté). A Česko bude s rozhodným komisařem jeho ražení daleko více vidět.

Na druhou stranu tím Fischer vyhlásil Lidovému domu válku, což mu sociální demokraté nejen ve sněmovně pomalu, ale jistě spočítají (a parlament bude Fischer ještě hodně potřebovat). Grilování bude přibývat s blížícími se volbami, kdy bude premiér patrně nařčen z topolánkovsko-kalouskovské orientace, která - řečeno po paroubkovsku - škodí zemi i jejímu lidu (zajímavé je, že zcela nedávno byla Fischerovi naopak Topolánkem vyčítána podpora skrytou koalicí ČSSD-KSČM-lidovci). Pokud současný předseda vlády ustojí nastávající měsíce i s grácií a bez žaludečních vředů, splnil veškerá očekávání.