Není to tak dávno, co jsem napsal několik článků, které se týkaly hodnot naší společnosti či evropské integrace. Tenkrát jsem si ovšem ještě myslel, že z našich tradic a suverenity krok za krokem ustupujeme. Omyl. My neustupujeme, my kvapně utíkáme.
Jak jinak si máme vysvětlit zprávy z posledních dnů a týdnů? Evropská unie zakázala Slovensku, aby na pamětní dvoueurovce měli svatí Cyril a Metoděj nad hlavami svatozáře. A v samém srdci unie, v Bruselu, letos nebude vánoční strom. A proč? Protože by to mohlo urazit náboženské cítění muslimské menšiny. Oficiálně samozřejmě proto, že pokrok se nedá zastavit. Místo nenávistného jehličnanu mají tedy v Bruselu na náměstí cosi jako obří tetris.
Ne, vážně nechci tvrdit, že Evropská unie je semeništěm zla, a že by nám bylo lépe bez ní. Naše členství má spoustu výhod, jako je společný trh bez cel či absence státních hranic. V posledních letech však EU z původně hospodářského společenství, jímž by měla být, směřuje k jakémusi superstátu. Důležitým rysem tohoto subjektu je důsledné ignorování kulturních a rozpočtových rozdílů mezi jednotlivými členskými zeměmi a také snaha o stále větší a větší pravomoci. Z národních vlád by se podle jejich představ stali jacísi gubernátoři s okleštěnou autonomií.
Kritizovat dotační a dluhovou politiku unie je sice velmi módní, já bych se však raději dotknul politiky EU vůči národům. Podle politiků z Bruselu už v Evropě nežijí Francouzi, Dánové, Češi, Irové a desítky dalších národností. Žijí tu pouze Evropané. Kdo je podle vás Evropan? Jsou to portugalský rybář, česká kadeřnice a lotyšský učitel? Nebo je to bruselský úředník, který prakticky nevytáhne paty ze své budovy?
Pokud si tedy stejně jako já myslíte, že Evropané jsou tvořeni první skupinou, tak to bude pro Brusel problém. Tihle lidé jsou totiž různorodí – hovoří odlišnými jazyky, mají jinou životní úroveň či zvyky. Někomu může připadat jejich různost správná a zajímavá, pro správného byrokrata má však trpkou příchuť křivého banánu nebo pomazánkového másla.
Slova jako „národ“ a „vlastenectví“ jsou dnes pomalu sprostá a mizí stejně jako suverenita států. Evropská unie je nepotřebuje – má svůj multikulturalismus, internacionalismus a panevropanství. Označení „buržoazní nacionalista“ už naše země v minulosti poznala a já doufám, že už ho máme za sebou. I když výsledky posledních voleb mě zrovna optimismem neplní....
Evropské sebemrskačství došlo tak daleko, že unie má panickou hrůzu z toho, že se dotkne nějaké menšiny. Osobu, která do médií prohlásila, že ten, kdo není muslim, nemá v Belgii co dělat, by svatozář nad hlavami světců, kteří do našich zemí přinesli písmo a pokrok, mohla pobuřovat. Slovensko má ovšem smůlu – spolu s korunou dalo sbohem části své suverenity.
My všichni máme tedy povinnost být tolerantní k netolerantnosti a nepřizpůsobivosti. Tahle cesta přivede naši civilizaci do zkázy. Ta cesta bude ovšem lemována dalšími Breiviky.....
