Čím déle sleduji dění kolem kácení a zalesňování na Šumavě, tím více je mi jasné, že „ochránce přírody“ musíme dělit na dvě skupiny. Na ty, kteří se snaží aktivně přispět ke zlepšení prostředí a pak na ty, kteří za tenhle krásný kout naší země bojují pouze hubou, případně se rádi přivazují ke stromům.
Tato druhá skupina, jež má v erbu kůrovce, je v médiích obvykle prezentována jako parta nekonformních mladých lidí, kteří si libují v protestech všeho druhu. Bojovníci s mastnými vlasy jsou však pouhou součástí této rádoby ekologické fronty. Patří do ní i „odborníci“ z různých fakult a institucí, kteří velmi dobře žijí z mnoha studií a grantů, na které čerpají finance z veřejných rozpočtů. Pokud by tedy někdo dokázal rozumně skloubit zájmy cenné přírody i lidí, kteří v jejím bezprostředním žijí, tak by je tím odtrhnul od plného žlabu. Proto musejí stále vymýšlet koncepce divočiny na Šumavě. Problém je ovšem v tom, že lidé v těhle koncepcích obvykle nemají svoje místo. Lidé, kteří jsou tam doma.
Největším problémem je, že těchto „ekologů“ se zastávají i politici. Na zelené a na jejich divoké názory jsme si už asi zvykli. I jiné strany se ale pokoušejí získat hlavně mladé voliče pomocí názorů, které Šumavě rozhodně neprospívají. K takovým můžeme určitě zařadit TOP 09. Její skutečný předseda, Miroslav Kalousek, má dost práce s neustálými změnami DPH a tak se v problematice realizuje alespoň její fiktivní předseda Karel Schwarzenberg.
Ten nedávno zcela odrovnal odbornou veřejnost svým návrhem, kdy chtěl ze 100 % území národního parku vytvořit bezzásahovou zónu. Ekoteroristé z Hnutí Duha a Děti země mezitím diskutovali, jestli to má být 30 nebo 40 %. Velmi zajímavě znějí i jeho názory na samotného kůrovce – rád se totiž dává slyšet, že je to zvířátko prospěšné, které rozdělí stromy na životoschopné a neživotaschopné. Trochu problematické mi ovšem přijde, když tyhle názory prezentuje v zahraničí jako postoj české vlády.
Pokud bych se jmenoval Schwarzenberg, tak bych při rozmluvě o Šumavě tiše seděl (ovšem nespal) a šoupal nohama. Někdo by si totiž mohl vzpomenout, kdo že to na Šumavě vysadil smrkové monokultury, které nepřežily řádění vichřice ani kůrovce. Když totiž v roce 1870 postihla Šumavu podobná kalamita, tak kníže Adolf Josef ze Schwarzenbergu nechal znovu zalesnit tuto oblast. Protože to byl šetrný jemnostpán, tak se zalesňovalo tou nejlevnější (a tím pádem nejhorší) sadbou, která byla k dispozici. Následky neseme dodnes.
Já osobně jsem přesvědčen, že na Šumavě má růst kvalitní smíšený les, který odolá kůrovci, bude krásný a poskytne domov různým živočichům. Proto jsme v neděli s bývalým ministrem průmyslu a obchodu, Martinem Kubou a dalšími třiceti lidmi, vysadili stovky sazenek buku nedaleko Stožce. Akce se konala už třetím rokem a bude se konat i v dalších letech. Marně jsem se po lese rozhlížel, jestli spatřím i členy Greenpeace či podobné organizace, jak se snaží zlepšit životní prostředí výsadbou nového lesa. Nenašel jsem je. Asi to tam příliš „smrdělo“ prací – přivázat se ke stromu je přeci jen snazší a výnosnější. Pokud by všichni tihle aktivisté přijeli v létě na týden na Šumavu a dělali tam něco užitečného, tak by to už bylo poznat. Ale to ne. Oni chtějí vidět kůrovce, jak žere les.
www.petrlamac.cz
