Od víry k církvi 1

V předchozích článcích jsem se pokusil dokázat, že věda a  život (jehož součástí je i víra i nevíra) se musejí organizovat konsenzuálně, tedy nezávislým vzájemným uznáváním v jazykové komunikaci. Že "uvažovat", je stejně tak lidské, jako "věřit a nevěřit" a že nejde o to, co je lepší a co horší, ale o to, aby tyto "duševní kvality" byly rovnocenými účastníky dialogu. Tedy, ne jak to chtěl Platón - zbavit se všeho emotivního pro to, aby se diskuse zdařila, ale jak to vyžaduje například dnešní feminismus a další směry minimálně od Kanta počítaje.

Než se budu věnovat nadepsanému obsahu tohoto článku, chtěl bych uvést jeden známý příklad z historie, kdy se podle některých účastníků našich diskusí projevila eklatantním způsobem církev jako "společensky nebezpečná" instituce - nositelka tmářství a utlačovatelka vědy. Bylo to v případu známého sporu o tom, zda je slunce či země středem vesmíru....

Jak jistě všichni vědí,  ve středověku platila za pravdivou Ptolemaiova představa o uspořádání vesmíru. Mnohé možná překvapí, že tato teorie - jejímž základem byla stojící země a pohybující se slunce, měla svou přesvědčivost. Dalo se podle ní leccos správně spočítat - například zatmění slunce, zatmění měsíce, vycházel z ní kalendář, který dlouhá léta platil, ač se časem posouval. Pokud  trváme na tom, že teorii považujeme za pravdivou tehdy, je li v souladu s výsledky měření a dají-li se na jejím základě předpovídat budoucí události, pak ve své době byla tato teorie přesvědčivě "vědecká". Opožďování kalendáře - nashromážděné během stovek let a nové kosmické objevy však vedly k tomu, že tato teorie už nemohla být základem astronomie a hledaly se jiné cesty. Církev v tom byla velice zainteresována, neboť na konci středověku se posouvalo datum velikonoc a jiných církevních svátků a to působilo nepořádek v liturgii. Koperníkova nauka heliocentrická byla jedním ze způsobů, jak napomoci tento problém vyřešit. Koperník ji uvedl v Pruských tabulkách a očekávání s ní spojená byla veliká. Jenže - bohužel - Koperník ještě neměl zdání o eliptických drahách, vše, co se vypočítalo nevyšlo, a tak tato teorie byla v praxi nepoužitelná. Tedy - na základě těchto tabulek nebylo možno vypočítat žádnou kosmickou událost. Jistě chápete, že mozek vědecky vybavený sídlil i v hlavách kardinálů, kteří řekli - tato teorie není v souladu s fakty - je tedy nepoužitelná. Jenže heliocentrický názor měl v době renesance svou - řekněme "estetickou" přitažlivost - Helios - Bůh slunce - střed světa. Snad to byl důvod, proč se jí mnozí drželi dále, přestože nejméně jedno steletí chyběl přesvědčivý důkaz pro to, že tato teorie je správná. Církev se dopustila té chyby, že příliš spoléhala na pravidla vědeckého uvažování a že nenašla pochopení pro teorii, které chyběl důkaz. To byl tedy asi důvod, proč prosazovala pohanského Ptolemaia před křesťanským Koperníkem.

Protože svoje úvahy píšu na pokračování, dovolte, abych na tomto místě skončil a zase po nějaké době pokračoval dál ve směru výše naznačených úvah.