O Bohu s ateisty

Na mnoha místech rozličných blogů jsem si přečetl povzdech těch, kteří se hlásí k ateismu. Ach jo, křesťané s námi nechctějí diskutovat. Musím říci, že pokud jde o mě, pak by mě taková diskuse bavila, ovšem za předpokladu, že se budeme vzájemě tolerovat a že i když jeden druhého nepřesvědčíme, budeme respektovat názorovou pluralitu jako určitou hodnotu naší doby. Tedy jinými, já - ač to možná překvapí, nemám jako křesťan problém s dnešními rozličnými racionalitami, pokud vnímám svobodu udržet si tu svou. Chtěl bych tedy říct, že nebudu psát o lidovcích, o historii církve a dalších podobných věcech, přestože uznávám, že u mnoha lidí vznikají myšlenkové zkratky typu: "Bůh není, protože Svoboda je lump.

Začal bych asi tím, že nemohu dokázat existeci Boha. Můj přítel. J. Fuchs vydal knížku s názvem "Cesta k důkazu Boží existece." Pěkná práce, ale není to můj názor. Chtěl bych tím říct, že má víra se bez důkazu dobře obejde.

U mnohých nyní dojde k této reakci: Věří v to, co nemůže dokázat - ergo další diskuse nemá smysl. Chtěl bych říci, že podle mého názoru má. Zejména totiž platí to, že tvrdím se vší rozhodností, že dokázat se nedá ani pravý opak - totiž, že Bůh není. Důkaz nemožnosti dokázat, nebo vyvrátit existenci Boha je pak již celkem jednoduchý. Sám Bůh není empirický pojem. Pokud platí, že jisté a nezpochybnitelné poznání je možné pouze v oblasti empiricky dokazatelných pojmů, které spojuji logickými vztahy, pak platí, že s jistotou Boha nemohu potvrdit, ani vyvrátit.

Má úvaha však pokračuje dál: I když uznám, že bezpečně se pohybuji v oblasti empirických pojmů, pak nemohu tvrdit, že existuje pouze ten svět, který je jimi popsán. Jinými slovy: Mělo by smysl být ateistou, kdybych se mohl spolehnout na to, že existuje jen to, co mohu dokázat (a to se ještě musím spolehnout na to, že existuje korespondenční vztah mezi realitou a jazykovým výrazem - což není vůbec samozřejmé).

Na této úrovni jsme s ateistou udělali v podstatě stejný kus práce. Na základě toho, že Boha dokázat nemohu, mohu postupovat dál ke slavné úvaze B. Pascala: Bůh je, a nebo není. Tak a co teď. jak se mám v životě zařídit? Budu žít, jako by Bůh nebyl? Nebezpečná věc! Asi, že v těchto věcech by člověk nemusel být za každou cenu hrdina, jsem se rozhodl pro druhou možnost. A ono to jde a jde te moc dobře. Žít s Bohem, to není nic nepříjemného, to mi můžete věřit. Vždyť sám Ježíš řekl: "Mé břemeno je sladké a mé jho netíží". Ti z Vás, kdo si myslí, že církev drží člověk v chomoutu mluví jen o tom, co nepoznali dobře. Naopak - zejména v katolické církvi se najde místo opravdu pro každého - máš rád přírodu - poohlédni se po františkánech, jsi spíš filosof - uvítají tě Dominkáni. Tíhneš k sociální práci - vyber si Kolpingy atd. Zkrátka, každý najde něco, kam se zařadí.

Na toto téma klidně budu diskutovat dál. Asi se nevyjádřím k jednotlivým komentářům, ale všechny si je pozorně přečtu a třeba shrnu.