Pravo nema,

neni duvod. Biorodic, co dal sve dite k adopci, to ucinil ze zavaznych duvodu, lepsi adopce nez potrat a diky takovemu rodici za jeho odvazne a nekonvencni rozhodnuti. Adoptivni rodina pak o toto dite pecuje jako o vlastni a diky ji zase za to, ze dite neskoncilo v decaku. Uplatnenim "prava na biorodice" se jen znici vztahy ve dvou rodinach - a to je presne to, o co aktivistum a statu jde. Stat ani aktivisty TOHLE zajimat nemusi, i kdyz si to alibisticky okecavaji "pravem ditete", stat i aktivisty by melo spise zajimat pravo ditete/cloveka na jeho vlastni holy zivot, coz je nezajima, proto je v teto zemi kazdy den utraceno 70 deti.

Re: Pravo nema,

Tak.  Kamarád byl adoptovaný a již jako dospělý pátral po biologických rodičích.  Našel je - a od té doby má ty adoptivní ještě raději.

Musíme vědět opravdu všechno ?

Víte, ono by to mohlo být někdy strašné zjištění, které by to dítě mohlo poznamenat na celý zbytek života.

Když nezná svého otce, může si alespoň dělat iluze, jaký to byl třeba dobrý člověk, který jen nějakým nedopatřením se nemůže o své dítě starat ........

Jen jedna z otázek

na kterou neexistuje jednoznačná odpověď.  V životě o nás často rozhodují jiní lidé. Někdy dobře jindy špatně. Často se o takových rozhodnutích, která mohou náš život otočit jiným směrem ani nedozvíme. A zase nemá smysl se ptát, jestli je to dobře, nebo špatně, a na co máme právo. Život si prostě jde svojí cestou a kdo si myslí, že vše jde zaškatulkovat , se šeredně plete. Na šťastný život nemáme žádný nárok. Život je dar, který jsme dostali bez záruk a dalších nároků. Vše ostatní je jen dohoda mezi lidmi a náhoda, která si dělá co chce.

jako muž

bych byl nerad, aby mi zazvonily 3 úplně cizí osoby u dveří.

Re: jako muž

a to je otázka pro koho?

To je otázka pro jeho matku. Ono i když se rozhoduje pro způsob otěhotnění -i při specifických zdravotních potížích, kdy to nejde "přirozenou cestou", a rozhoduje se pro umělé oplození, má možnost se rozhodnout pro tu cestu, kdy je "otec", tedy majitel spermií znám. V ideálním případě je to její partner (manžel) který s ní bude to dítě vychovávat -čili ta rhizome bude zachována.  Pokud to  u něj nejde-řešíme zde poměrně úzkou skupinu párů, kdy "pán nemůže"-a ani on by nebyl rád,kdyby vychovával cizí dítě.

Ale jestli se matka rozhodne jít sama svou cestou, bez partnera, pokud si nechá vložit sémě od anonymního dárce-tím si sobě situace zjednodušila (nějaké to seznamovaní , randění, přemlouvaní partnera, né-li přímo postaru nějaké ty směšně pohyby, a samozřejmě žádné nároky otce na dítě),má lehce - a "sama " dítě. Ale potom mu skutečně nedokáže zodpovědět jeho otázku kdo je jeho otec...S tím už se nedá nic dělat.

Má pravo, pokiaĺ možno...

Nie za každú cenu. Inak to dopadne ako v prípade presadzovania prava na identitu ad absurdum  a la zatvaranie babyboxov prave preto, že porušujú pravo dieťaťa na identitu.Takže slovo "právo" sa mi zdá na toto dosť silné, jednak v spojení s adopciami, jednak v spojení s asistovanými reprodukciami, ktoré - presne ako ste napísali - spustili další vlnu relativizacii biologického rodičovstva,takže ja by som to videl ako nie právo, ale možnosť. Ak tomu nebrania iné skutočnosti, dieťa by malo mať možnosť poznať svoje biologické korene - koniec koncov ako s tým naloží je stale na ňom...