...už jsem to tu někde psal...euthanasii jako mechanismu jsem v zásadě nakloněn...ale se zneužitelností si tedy poradit neumím....

Euthanasii určitě ne. V době kdy se každých pár let vyskytne případ kdy zdravotníci pacienty úmyslně zabíjejí i bez uzákonění Euthanasie, to není dobrý nápad. Navíc i když normálně patřím mezi vzpurnější, stačí o 3 stupně zvýšená teplota, a je ze mne poddajný beránek, neschopný odporu, nejen fyzického, ale i verbálního. Jednou jsem zkoušel pracovat s chřipkou a druhý den jsem zůstal doma, protože jsem dělal chybná rozhodnutí. Nevěřím, že v situaci, kdy by byl důvod pro Euthanasii, navíc pod vlivem medikamentů bych dokázal situaci rozumně posoudit.

Pro mne jsou podstatné závěry lékařských "opomenutí", když instalují terminálně nemocným morfinové pumpy. I poté, co lékař či sestra nemocného, který předtím usiloval o euthanasii, poučili o skutečnosti, že -řekněme- 3x pumpnout je maximum a uleví mu to od bolesti, každé další zmačknutí tlačítka ho zabije, myslím, že nebyl žádný z nemocných, kdo by byl ochoten svůj život ukončit. A přitom šlo o pouhé stistknutí tlačítka.

Rozumějte, nepochybuji o tom, že každý konec je těžký, zvláště, když je dlouhý, neodkladný a doprovázený bolestmi (které nikomu nepřeji). Na druhou stranu, jako věřící, nepřestávám věřit, že stvoření i smrt jsou v rukou jiných nežli lidských. Čili ne zákony, pane Kšíre, ale svědomí jsou něco, co bych nedokázala "vypnout" ani v roli nemocného, ani ošetřovatele. Natož nezaujatého právníka.

Samozřejmě, proto vás nikdo nesmí násilím nutit do něčeho, co by se protivilo vašemu svědomí.  To je vše co  neustále obhajuji.

Žijeme to v divném světě. Zakázali jsme trest smrti, ale usilujeme o legalizaci euthanasie. Obávám se, že se to nakonec může zvrhnout k legalizaci zabíjení bez soudního rozsudku.

Proto by do toho stát neměl zasahovat.

odejít důstojně ze života má právo každý, otázkou je, na kolik je schopný v bolestech posoudit, zda to není předčasné-kolik bylo případů takzvaně nevyléčitelných nad nimiž lékaři lámali hůl kteří se z toho nakonec dostali?

Každé rozhodnutí, které uděláte vůči svému tělu a životu je vždy odůvodněné.  Je jasné, že se najde mnoho lidí co by se rozhodlo jinak a proto je správné aby tito lidé, kteří by se rozhodovali jinak, nemohli násilím zasahovat do vašich rozhodnutích.

Nikdo, tedy ani stát, nebo spíše ti, co si říkají stát, se nemají plést do přirozených lidských práv.    Sebe usmrcení,  nebo asistované sebeusmrcení patří do těchto práv a nikdo je nemá právo ani zakazovat, ale ani povolovat.