Záhada Blair Witch

V říjnu 1994 se v lesích v Marylandu ztratili tři studenti, kteří zde natáčeli dokument. Po roce se jejich filmový materiál našel. Studenti nikoliv.

To, co zůstalo roztočené – tedy jejich dokument s názvem Pověst o čarodějnici z Blair – je ovšem tak neuvěřitelně autentický, že stokrát vybrakovaný žánr hororu získal tímto filmovým počinem další vzpruhu. 

Osvědčená poučka praví, že nejprve se musíme naučit řemeslo a jeho pravidla, abychom je mohli zcela vědomě porušit. V případě filmu Záhada Blair Witch se porušuje téměř vše. Studenti dokumentují svoji výpravu do pověstmi opředených lesů ze dvou zcela odlišných zdrojů: malé videokamery a černobílé 16mm kamery na film. Většina záběrů je natočena tzv. subjektivní kamerou: to znamená zcela uklepaných záběrů z rozechvělé ruky. Na nějakou estetiku a kompozici záběrů se nehraje. Točí se, jak to přijde „pod ruku“ včetně tzv. „kropení“. To znamená, že se hýbá zapnutou kamerou sem tam do stran jako když kropíme záhon. A ejhle, zde to funguje velice věrohodně. Hodně záběrů je rozostřených, nejasných, tmavých. Pár jich je zcela černých; když točí v lese v úplné tmě a raději zhasnou i malou baterku, aby nebudili pozornost, ale měli alespoň zachycený strašidelný a nedefinovatelný zvuk, který se ozývá okolo jejich stanu. Přitom práce se zvukem je důležitá, podmanivá a dává natočenému materiálu další rozměry. Když se například jejich ztracený kamarád kdesi ozývá, ale místo se mění a nedá se přesně zachytit a určit. Povedla se velice zdařilá mystifikace, i když řada diváků si stále myslí, že se to doopravdy stalo. Co víc si mohou tvůrci přát?  

Všemu navíc předcházel skutečný příběh. V roce 1785 byla v tomto kraji obviněna z čarodějnictví jistá Elly Kedwardová. Lidé ji brutálně vyhnali z vesnice. Jenže děti, které ji udaly, se začaly postupně ztrácet. Od té doby zde děti mizí pravidelně. Pověst byla navíc posílena děsivým nálezem: mezi listopadem 1940 a květnem 1941 se v lesích našla těla sedmi rituálně zavražděných dětí. Obviněn byl místní podivín, který však tvrdil, že ho k tomu donutil duch staré čarodějnice. Tři studenti se vydali po těchto stopách… Dle autentických záznamů však jejich výprava končí v atmosféře strachu, vzájemné nedůvěry, stupňující se beznaděje a smrti. Že jsme se jako diváci stali obětí skvělé pseudodokumentární fikce a mystifikace si uvědomíme až při sledování titulků. Přitom se bohatě vyplatila mnohokrát osvědčená zásada: děsivější než různé digitální obludy je to, co nevidíme, ale co dohání naši fantazii do extrémů.

Následně jsem viděl řadu podobných pokusů v duchu filmového „dokumentu“ Záhada Blair Witch. Také domácí filmoví amatéři se o podobné snímky pokoušejí. Jde to poměrně snadno. Bohužel, Záhada Blair Witch už tu byla – a dřív! A byl tu i žralok – lidožrout, zmutovaná zvířata, vrahové ze snů, oživené mrtvoly… Kdo vymyslí opět něco nového, nečekaně objevného a přitom tak relativně jednoduchého, že si budeme ťukat na hlavu, proč jsme na to nepřišli my sami? DVD Záhada Blair Witch je opět v prodeji na stáncích tisku za báječných 49 Kč. A je až neuvěřitelné, jak znovu a znovu dokáže diváky strhnout. Sám jsem se o tom přesvědčil už poněkolikáté.