Svítící psi (a kočky)

Lidi, co to těm chudákům děláte? Jezdím neosvětlenou zemí nikoho podél tratě, kam chodí lidé ze sídliště venčit psy.

Čím dřív se stmívá, tím víc přibývá v noci jasně červených bludiček, které se drží vesměs při zemi, jsou poměrně hbité a občas povyskočí. Poprvé jsem nechápal, o co jde. Pak jsem zjistil, že pejskaři připevňují na své čtyřnohé miláčky světýlka. To je fór!

Když pozorujete svět pejskařů, jsou to vůbec zvláštní lidi. Když se potkají a jejich psi běží proti sobě, nejdříve na sebe volají:

„Fenka?“

„Pes!“

Když navzájem zjistí pohlaví svých miláčků, buď se na ně vrhnou a snaží se je od sebe oddělit, aby si k sobě ani nečuchli, nebo vše ignorují a pejsci se mohou přátelit. Tenhle rituál my, kočičáci, neznáme.  

Některé dámy v letech se se svými mazlíčky tak ztotožnily, že na ně a o nich mluví nejen pouze ve zdrobnělinách, ale nahlas vyslovují za ně i jejich údajné myšlenky nebo „jejich slovy“ komentují jejich činy. Naše trafikantka přibrala k novinám a ke kuřivu i menší pamlsky pro psy. Skvělý nápad, protože se u ní pravidelně zastavují pejskařky, které by jindy o trafiku ani nezavadily.

„Pepínek dnes dostane masovou tyčinku, paní vedoucí. Tu dražší, masovou. Byl na vycházce moc hodňoučký.“

Jindy hned na celou prodejnu hlásí:

„My jsme se pokakali. A ještě jsme se vyváleli v cizím hovnu. Fuj! Dnes Pepínek nic nedostane.“

Mám kočku, které je existence světýlek na obojku dosud utajena. Doufám, že nezačne psům závidět a nebude na mně vymáhat světýlko na krk třeba k vánocům. To bych jí musel hodně rozmlouvat, když by ji každá myš viděla už zdálky a včas by zdrhla do díry. Psům to je jedno, protože jsou blbí a nechají na sebe navěšet cokoliv, jen aby se zavděčili. I z těchto důvodů jsem výhradně kočičák.