Rumunsko

Rumunsko je země ohromně bohatá na přírodní krásy, v naprosté většině případů ještě nedotčená turistickým průmyslem. Ale v poslední době ho začínají objevovat všudypřítomní holanďané.

Jezdil jsem tam do hor v 80. letech, jezdím tam i dnes (ať už pěšky, nebo na enduro motodovolenou), jezdím tam služebně několikrát ročně autem. Pokud se vyhnete cikánským vesnicím (poznáte je na první pohled), nebudete mít problémy s bezpečností. Naopak v horách jsou lidé otevřenější a příjemnější než u nás. I když jsem u nich mockrát nechal na celý den bágl a šel jsem na denní výlet nalehko, nikdy se mi nic neztratilo.

Hledáte-li nedotčenou přírodu bez cedulí se zákazama, turistického průmyslu a hord lidí, mohu Rumunsko jen doporučit. Jen musíte počítat třeba i s tím, že v horách potkáte i medvěda (také se mi povedlo).

Dost tipů už tu padlo, přidám třeba kláštery na Bukovině (hledjte v okolí Suceavy).

Banát

Pokud se chcete bez nejmenších problémů domluvit s místími, doporučovala bych vám české vesnice v rumunském Banátu na hranicích se Srbskem. Tamní hory jistě také splní vaši představu o nedotčené přírodě. České vesnice, které se tam nacházejí, vypadají opravdu jak z doby před 150 lety (žádná asfaltka, hodně domů bez vody či elektřiny, dobytek se prohání po vesnici..) Češi tam přišli ještě za Rakouska-Uherska a po generace si uchovávají svůj jazyk i kulturu. Více najdete na http://www.banat.cz. Pokud vás ale víc zajímají domorodí Rumuni, budete muset jinam..

konec zvonec:-)

Doporučuji půjčit si knihu od Miloslava Nevrlého "Karpatské hry", kde popisuje takovým trochu květnatým a romantickým způsobem jednotlivá pohoří.

A taky doporučuju jet tam co nejdříve, protože se vše může rychle změnit a ty hory i vesnice budou brzo stejné jako kterákoliv místa ve střední a západní Evropě.

Taky doufám, že to ještě stihnu (tentokrát už s dětma, tak třeba bydlet někde ve vesnici a jezdit po výletech)  a nebudu zklamaná, co jsme slyšela, tak třeba Apuseni se už dost rychle mění a budují se nové chaty atd.

Doufám, že jestli tam nakonec pojedete, tak se vám "Romania" bude líbit.

pokr 4

Krasová jeskyně v Apuseni, kde není žádná pokladna, prostě nikdo a vy s baterkou prolézáte okolo krápníků, nebo i po nich a musíte hledat cestu kudy tam i ven. (doufám teda, že z těch krápníků tam ještě něco zbylo, má to své pro i proti :-) )

Zatčení rumunskýma pohraničníkama na Maramureši (předem se musíte zaregistrovat pro cestu po hranicích s Ukrajinou a to jsme nevěděli), eskortovali nás se samopalama dolů ke stanici, vypadalo to dramaticky, ale na konec to skončilo menší pitkou a družbou :-) , takže jsme se dozvěděli hodně z jejich života. Rozhovor s malým chlapcem, co s náma dlouho putoval a který se hrozně divil, že nikdo nemáme doma krávy, prasata ani koně a všechno přepočítával na počet krav :-) Pastevci, co nás nechali povozit(teda spíš posedět) na koních nebo oslovi, ukázali dojení ovcí a další činnosti. Švestkobraní v jedné vesnici, kde se v obrovských hrncích před každou chalupou svářela  povidla a krásně to tam vonělo….a tak by se dalo pokračovat dál...

pokr 3

A nezapomenutelné zážitky?

Louky na Maramureši, tak krásné jsme nikde jinde neviděla, místní je zrovna kosili a pískali na sebe z kopce na kopec takovým zvláštním způsobem, slyším to dodneška, venkovský učitel nás hrdě provedl po místní škole, která byla vybavená asi jako ta v Obecné škole :-), vesnické korzo, kde v neděli korzovali vesničané v uličce mezi domky, povídali si a zastavovali se se sousedy a někteří měli i kroje, paní, co nám odemkla i když nemusela krásný dřevěný pravoslavný kostelík, abychom si ho prohlédli. Místní krásná dřevěná architektura, babky v černých sukních a šátcích, zemědělské činnosti postaru, obrovské kupy sena všude okolo. Dřevorubci, co nás odvezli na korbě hluboko do hor a my jsme ušetřili mnohakilometrovou štrapáci a nic za to nechtěli. Mimochodem jízda na korbě náklaďáku je typický rumunský zážitek, který tady nezažijete :-)

pokr 2...

Lidé, co jsme tam potkali, byli úžasní, přátelští, zvali nás na panáky, pořád jsme se s někým bavili a fotili a pak jim na adresy posílali ty fotky(neměli foťáky :-) ) , byli ochotní poradit a pomoci a často jsme pro ně byli pěkná atrakce:-) . Vždycky jsme se nějak domluvili, vozili jsme sebou česko-rumunský slovník, semtam pomohla Angličtina s mladýma na vesnicích, popř ruce a nohy.

Nikdy nás nikdo neokradl ani nenapálil, je pravda, že jsme nebyli příliš ve velkých městech a většinu času strávili ve vesničkách nebo horách. Osobně si myslím, že ty negativní názory na Rumunsko a historky o krádežích, přepadeních a nebezpečnosti Rumunska šíří lidi, co tam nikdy nebyli :-) Riziko tu samozřejmě je, možná trochu větší jak unás, nevím, težko říct, je nutné mít se na pozoru, ale v těch vesnických oblastech je to riziko myslím stejné jako u nás. Bukurešť apod. je asi horší, ale to je Praha taky.

pokr...

Hory jsou často liduprázdné(ty míň známé), všude jen ovce, polodivocí psi(pozor na ně:-), ovčáci, co vás pozvou na pálenku, brynzu nebo sušené maso a sem tam nějaký turista.

Chybí chaty, bufety, stánky se suvenýry, lanovky, často i značení a  když je, tak hodně mizerné ve srovnání s tím na co jsme zvyklí, taky mapy se dost špatně sháněly, ale v tom je právě ta krása těch míst. Je to spíš pro lidi, co jim nevadí si týden nést na zádech batoh s jídlem a spát ve stanu. (to se teda netýká těch víc turistických hor jako je Retezat a Fagaraš) Taky vám nesmí vadit trochu víc špíny a takové té ušmudlanosti, nedostatku infrastruktury, infocenter atak, ale to je daň za tu „divokost“.

Rumunsko je krásné, ale není pro každého...

Rumunsko a jeho hory jsou moje velká láska, tak se trochu rozepíšu :-)

Byla jsme tam na horách 4x cca v době před 10 lety - pohoří Apuseni - krásná krasová oblast, na severu úžasný a divoký  Maramureš na hranicích s Ukrajinou a sopečný Caliman a ve střední části pohoří Paring a Capatini. Je to přesně tak jak píšete, zažijete návrat do minulosti a užijete si jedné z posledních skoro divočin a samoty v Evropě.

Jezdili jsme s cestovkou Jenda ze Šumperka, je to dopravce, který vás doveze do Rumunska a za týden nebo 14 dní atd zpět. Odpadá jízda autem,která je asi trochu horší z hlediska bezpečnosti a je tu riziko vykradení atak. Dál už jsme pokračovali po vlastní ose, nejdřív místníma vlakama nebo busama a pak jen s batohama po horách.

judetul cluj

Osobně jsem navštívila Rumunsko dvakrát. Poprvé letecky, podruhé autobusem. Druhým způsobem již nikdy více. Cílem mé cesty byla vždy Kluž (Cluj-Napoca; Kolozsvár), nicméně jsem zavítala i do Turdy a na venkov. Příroda je nádherná. Ulice měst jsou špinavé. Vždy je však na co se koukat! Je to ale na dlouhé povídání. Rozhodně doporučuji jet se tam podívat. Každopádně je ale vhodné dávat pozor na svá zavazadla, auto, finance (jako v kterékoli jiné zemi).

Rumunsko

Rumunsko určitě stojí za návštěvu. Letos jsem tam byl na čtyřdenním výletě, bohužel spíše po nádherných městech, která mi připadala více západní než východní.

Osobně jsem byl z tohoto výletu docela zklamán, protože jsme jezdili jen po městech, tudíž neviděli tu přírodu a lokální obyvatele. Lépe to asi na vlastní pěst asi zařídit nepůjde - nedostatek ubytování, jazyková bariera, atp.

Každopádně do Rumunska bych jel znovu a to na procházku po horách...