Nádražní meziprdelník

Jak jsem starej, tak se stále nestačím divit. Na nádraží v Týništi nad Orlicí mají pár let opravené nádraží. A také nové lavičky, které k cestování patří jako součást pohodlí pro cestující.

Jenže každá lavička je rozdělena třemi kovovými zábranami. Mohou na ní sedět pouze čtyři lidé. V krajním případě i pět, ale jednoho bude tlačit pod zadkem modrá překážka. Asi to znamená, že by tam v žádném případě už odpočívat neměl. Je zkrátka navíc. Čtyři a dost! 

Co je tohle za hru, ptáte se? Pravděpodobně nenažraný architekt či výtvarník ještě potřeboval z obyčejné lavičky vytřást nějakou „přidanou hodnotu“. Tři kovové přišroubované zábrany navíc u každé lavičky mohou v konečném sčítání cenu docela hodně navýšit. Zejména za neotřelý unikátní nápad. To je ale hodně přízemní, takže existují nepochybně i mnohem smělejší konspirace.

Možná to má i nějaký zdravotní podtext. Pokud se vejdete na vymezené místo, je to v pořádku. Pokud jste širší a objemnější, tlačí vás do zadku kov. Větší prdel tam nenarvete. Měli byste se asi zamyslet – a hubnout. Samozřejmě si rád přečtu i další teorie, pokud se, milí čtenáři, vyjádříte… 

Naštěstí nejsem jediný, koho tyto podivné nádražní lavičky s vymezeným omezeným prostorem zaujaly. Postupně probíhá skrytá demontáž. Jeden cestující nenápadně vyšroubuje jeden šroubek, další druhý a kovový meziprdelník odloží stranou. Postupně se tak z podivných laviček opět stávají normální lavičky bez jakéhokoliv omezení.

Můžete se opět pohodlně posadit kamkoliv, přivinout k sobě svůj kufr či psa, ti objemnější nemusí mít zneklidňující pocit, že se někam nevejdou apod. Normálnost opět vítězí nad blbostí a „originalitou“. Ale je i fajn, že občas tyhle zhovadilosti někdo skutečně - pravděpodobně za velké peníze - realizuje. Čemu bychom se pak divili?