Chrámy konzumu a šikany

Nakupování je docela zábavné. Zejména když máte vítr v peněžence a jdete si pouze pro základní životní potřeby. Navíc ty nejlepší rohlíky (z Dobrušky) seženu dvakrát týdně ve své trafice.

Rád však očumuji a nestačím si divit. Jednak tomu, co je k mání. Opravdu si výrobci a obchodníci myslí, že některé zcela nesmyslné věci někdo koupí? Je to k nevíře, ale koupí! Ještě větší zábava je pozorovat při nakupování páry, nepochybně manželské.
V obchodě většinou dominují ženy a chlapi jsou pouze za chodící peněženky. Až bych připsal: takoví na první pohled nesvéprávní. Jistá dáma šla kolem regálů a její manžel se někde zapomněl s vozíkem. „Pucovala“ ho nahlas celou dobu a dostal hlasitou přednášku i ve frontě u pokladny. Jak to, že ji nenásledoval a zdržel se u cukru, zatímco ona už vybírala mouku a musela čekat, než dorazí… Ženy se nebijí, ale občas bych udělal výjimku!
Jiná zábavná ženuška mě pobavila, když manžel naskládal na pás před pokladnou potraviny a ona je pečlivě přerovnávala s patřičným komentářem, co musí být vpředu, co uprostřed a co až vzadu. Jindy jsem viděl mužíka, jak by si rád dal do košíku pivo. Nesměl!
- Pivo jsi měl před týdnem, upozornila ho manželka a on dostal výraz bulíka.
Při nakupování se vážně bavím. Nikoliv vybíráním zboží, ale reakcemi okolí. Přesně do chvíle, než jsem přinucen občas vyrazit na velký nákup s drahou polovičkou. Leccos přehlédnu. Když však spěchám a ona stojí dvacet minut u brambor a pečlivě vybírá, aby byly úplně stejné ze všech úhlů, mám co dělat, abych neuprchl z obchodu nejlépe střechou. Jsem však pokaždé včas zpacifikován a ubezpečen, že tomu vůbec nerozumím.
Mimochodem, dnes opět jdeme společně nakupovat…