Život bez bolesti a utrpení

Pojďme si promluvit o bolesti. Uvědomění bolesti, kterou pociťujeme jako fyzickou, probíhá v mozku. Říká se, že intenzita bolesti – to je můj vztah k bolesti. 

Četl jsem, že na oddělení popálenin v nemocnici v Illinois používají virtuální realitu: když pacientům vyměňují obvazy, pacienti si nasazují virtuální brýle. A místo toho, aby přemýšleli o popáleninách, hrají hru se sněhovými koulemi. A bolest se zmírňuje.

K čemu je tento úvod? Lidstvo nyní trpí. Nachází se v bolesti a tato bolest se proměňuje ve fyzickou bolest. Je to taková „somatika”. Když lidé přemýšlejí, prožívají téměř fyzickou bolest.

Na co by měl člověk myslet, aby zmírnil tuto bolest? Nebo aby ji úplně zničil? Jaké „virtuální brýle“ bychom si měli nasadit?

Věřím, že nejlepší je přemýšlet o tom, jak nás příroda vede ke světlé budoucnosti, jak se říká. Vytvářet si pro sebe takový scénář. To nejkrásnější v současné době je, že tady neexistují žádné „historické osobnosti“, ale samotná Příroda nás hněte jako těsto.

Abych si s touto bolestí poradil, měl bych myslet na to, že to dělá příroda. Ona nás vede podle svého plánu. Dalo by se říci, že poprvé v historii lidstva nás Příroda tímto způsobem jednoduše bere za ucho jako malého kluka a vede nás tam, kam je potřeba.

To znamená, že když v okamžiku této bolesti, kterou prožívám ve svém mozku, začnu budovat tuto realitu – že to je Příroda, která nás všechny nyní vede k velmi světlé budoucnosti, k dobrým vztahům, do světa světla a laskavosti. Pak se moje bolest nejenom zmenší, ona dokonce odejde. Protože bolest závisí na tom, že nevidím cíl. A pokud existuje cíl, tento cíl musí pohltit bolest.

Co je cíl?

Když děláme nějaké věci, mohou být příjemné nebo nepříjemné. Pokud budeme pozorovat náš organismus, uvidíme, že mezi potěšením a utrpením není ve vnímání uvnitř člověka žádný rozdíl. Utrpení spočívá pouze v jeho představě o tom, jaké jsou jeho důsledky. Tady začíná utrpení. Že toto všechno vede ke konci, že budu ztracen.

A když si představuji, že mě to vede k nějaké obrovské výhře, k potěšení, pak jsem připraven utrpení nejen vydržet, ale dokonce ho ještě prodloužit a užívat si ho.

Proč to říkám? Všechno záleží na tom, jak připravíme společnost. Tady máme trochu problém. Relativně malý. Je třeba naladit společnost na to, že sama Příroda nás vede k dobré budoucnosti, k uspořádanosti, k životu bez problémů, k něčemu takovému…! Pojďme, budeme si ukazovat takové filmy, takové obrazy budoucnosti, a lidé to všechno budou moci relativně snadno přežít. To znamená, že bolest pak přestane, neboť začneme směřovat k této budoucnosti.

Z historie. Lidé šli do boje, aby zemřeli pro budoucnost. Kvůli nějakým imaginárním hodnotám, které si vymysleli. To znamená, že přišla zklamání a pak také bolest.

A tady už je jen samotná Příroda, zde nebude žádné zklamání, protože pohyb je právě směrem k podobnosti s Přírodou. K integrální, univerzální závislosti, ke spojení.

Pro člověka to znamená, že bude existovat v tom nejpříjemnějším prostředí, které je ještě miliardkrát lepší než v lůně matky. A tam je úplné štěstí, tam se o tebe starají, pečují. Ale ty si to neuvědomuješ. A miliardkrát více je, když si to uvědomíš.

Celá příroda, celé lidstvo, všechno, co existuje obecně v kosmu a ve všech světech – to všechno tě obklopuje takovou měkkou pokrývkou. Toto je scénář, který je třeba budovat.

Ve skutečnosti se k tomu blížíme, ale můžeme tento pohyb ještě urychlit. Právě kvůli tomuto je člověku dána bolest. Jinak by si to neuvědomil. Člověk může vnímat jen jedno na základě druhého. Proto nyní pociťujeme zmatek, bolest a tak dále, abychom se nad tím pozvedli a pocítili skutečné spojení, lásku, dokonalost.

A to je to, čemu se říká pozvednout se nad bolest!