Lidé jsou největší predátoři na této planetě. Historie je psaná válkami. Svět není příliš bezpečné místo. Prostě "lidi na lidi jsou jako saně a člověk na člověka jako kat" zpíval Jan Werich. Války se nevedou kvůli ideálům (ty bávají presentovány jen jako zástěrka), ale kvůli prospěchu, protože na válce se vydělá hned třikrát. Ale ti co vydělávají, vydělají proto, že to ten zbytek, co na válce krvácí, musí zaplatit jakoukoli formou.

Když to vezmu z pohledu sebe, jako člověka, který není v pozici těch co můžou na válce vydělat, měl jsem vlastně v životě štěstí. Narodil jsem se rok po poslední světové válce a možná že budu mít i kliku, že zemřu dříve, než vypukne další světová válka, na kterou nás ti, co na válkách vydělávají, již delší dobu psychicky připravují. No a mezi tím? Nebylo to zase tak zlé. Prožil jsem hezkých cca 5 let v šedesátkách, kdy cítil člověk dotek svobody a pak cca 25 svobodných let po r.89, než se zase začalo s válkami, které nebyly na druhém konci světa, ale již zase velmi blízko. A protože v těch válkách byl hlavním hybatelem náš současný velký bratr, zase začalo utahování šroubů a postupná pomalá likvidace svobod, na které si člověk již zvykl. 30 svobodných let to je přece krásné a vždycky bylo co jíst a kde bydlet. Co by za to někteří lidé v jiném koutě světa dali. V Čechách je krásně, jen si toho neumíme vážit a neumíme si zvolit ty správné lidi. Ale v tom nejsme sami.

Svět se nezhoršuje (le mého názoru, jakožto dědka, který je 84 let mladý). Gnerace těch, kteří jsou věku od 20 do 70let nezažila druhou světovou, kdy mnohdy nebylo co do úst (pamatuju časté večeře...vařený brambor a kafe ze žita a cikorky )to bylo někdy v roce 1944), kupování mouky ve mlýně na černo, pamatuju, jak jsme chodili na pole po žních a sbírali klásky, máti pak na mlýnku na mák mlela celozrnnou mouku. Umlít kilo mouky trvalo celý den. Německé úřady počítali na venkově slepice a podle počtu se odevzdávaly vejce říši, mohl bych toho jmenovat víc...snad si to ještě lidi pamatují...ale že by se svět nějak horšil...ve srovnání s kteou dobou? S dobou komunismu, kdy nebyl k mání ani hajzlpapír, a měli jsme zadrátovanou zemi s nášlapovými minami,....už i stařičký J. A, Komenský kdysi dávno psal, že svět ve zlém leží...ležel, leží a bude ležet, pokud lidi nepřijdou k rozumu. A můžeme se být jisti, že k rozumu nikdy nepřijdou. Tak...Jak říkával Jan Masaryk: "Hlavu vzhůru a furt se de:

"Svět se nachází před zhroucením"...prosím vás, jaký svět, čí svět...Svět je universum, pak můžeme slovo svět považovat za metaforu pro lidský svět. Ale jak by se tento svět mohl zhroutit? Jedině snad, že by se zvýšila gravitace a všechny domy by spadly a byly zhroucené, lidi připlácnutí k planetě - to by byl fakt kolaps. To se ovšem těžko stane, protože se takové věci moc nedějí. Pokud má autor na mysli nějaký řád v určité společnosti, tak ten by se mohl zhroutit dejme tomu v revoluci neo v důsledku jaderné války či planetární katastrofy.

Každé zhoršení může vést ke zlepšení. Je to na nás...

Starý systém se hroutí, ten nefunguje, je potřeba zapojit jemnější mechanismy, ale každý asi musí začít u sebe a pak se spojit s podobně smýšlejícími do funkčního celku...

Jak se navršuje věk, zdá se mi, že svět se skutečně mění a není lehké diagnostikovat jakým směrem.

Na druhou stranu máme nyní k dispo ohromná kvanta informací ze všech částí světa a nejvíce působí ta, která mají negativní obsah.

Jak je zpracovat a jaké závěry si udělat to je na každém jednotlivci a též dle jeho způsobu a možnostech vnímání.....