Může být lidská společnost v rovnováze a harmonii, pokud je u moci tak málo žen, a feministické hodnoty jsou minimalizovány ve všech oblastech?
Poměr mužů a žen v řízení lidské společnosti nemusí být stejný. To si jen myslíme, protože to podle našeho názoru vypadá jako pravda a spravedlnost. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Vytahujeme ženy z jejich přirozeného kruhu: z rodiny od výchovy dětí, z domácnosti, z vytváření domova a rodinného zázemí. Vede to k rozpadu rodin, rozvodům a ke všem negativním jevům, které jsou dnes v moderní společnosti tak běžné. V důsledku všech těchto jevů trpí zejména ženy a cítí se být nešťastnými.
Tato fikce, že muž a žena mohou být si rovni podle našich nelogických měřítek, aniž bychom vzali v úvahu jejich pohlaví a přirozené umístění každého ve své vymezené činnosti - to je důvod, proč je náš svět v rozporu s přírodními zákony a tak nevyvážený, je lež.
Hranice mezi pohlavími musí být zachována a musíme vždy brát v úvahu povahu každého pohlaví. Musíme pochopit a brát na zřetel zvláštnosti ženské psychologie, roli žen spojenou s rozením a výchovou nové generace.
A to, co dnes vidíme, je pouze výsledkem naší touhy vytáhnout se, vyrvat ženu z jejího přirozeného prostředí, z rodiny a domova a vést ji k řízení lidské společnosti, k účasti proti její přirozené touze podílet se na fungování různých sociálních systémů. To rozhodně není její místo.
Rovnost je v tom, že musíme každému pohlaví přikládat stejnou důležitost a poskytnout mu rovné příležitosti, ale ne je zcela vyrovnat, jako by se nelišili.
