Zbavte se škodlivého návyku být nešťastní

Jednou jsem hovořil s Jane Goodallovou. Ta po celých čtyřicet pět let v národním parku Gombe Stream v Tanzanii zkoumala život šimpanzů a oni ji přijali mezi sebe: téměř dva roky mezi nimi žila. Zeptal jsem se jí: „Jaký hlavní pocit jste si odnesla ze života s opicemi v lese, bez lidí, kde opice vás přijaly do své tlupy?“

Odpověděla mi: „Lásku. Tu jsem mezi nimi cítila. Oni křičí a neustále si mezi sebou něco vyjasňují, a to jenom proto, aby vzbudili lásku. Totéž jsem postupně nacházela i v lese mezi stromy, na nebi i v zemi…“

Jane nebyla sentimentální ženou. Z městské džungle přijela do džungle africké, kde postupně odhalila, že celá příroda je prostoupena láskou. Měla naprostou pravdu.

Lásku si za peníze nekoupíte

A tady před námi povstává veliký problém. Láska v přírodě prostě je, ale jak jí dosáhnout mezi námi? A kdyby ne lásku, tak alespoň dobré vztahy, bez nichž lidé jednoduše nemohou dál existovat. K lásce nikoho nepřinutíš. Zaplatit a koupit si lze téměř cokoliv, jen ne lásku. Koupit si můžeš úslužné chování nebo úctu, ale láska, to je zcela zvláštní cit, odlišný od všech ostatních prožitků.

Dobré vztahy mezi lidmi vznikají, když se navzájem potřebují a po vzájemné dohodě využívají jeden druhého k dosažení vlastních cílů. Může mezi nimi vzniknout i vzájemná důvěra, Jenže stačí, aby někdo zaplatil víc nebo poskytl větší naplnění a potěšení, a veškerá důvěra a oddanost mohou v mžiku zmizet. Příkladů ze života známe mnoho.

Právě takové chování nás nakonec postavilo jednoho proti druhému, s jadernými bombami za zády. Satelity obtěžkané zbraněmi krouží vesmírem připraveny na rozkaz zasáhnout cíl, a ani nemluvím o běžných zbraních. Připočtěme mezinárodní terorismus, lokální války a zločinnost a najednou máme všechny důvody k vážným obavám o svůj život.

Dokud život neskončil

Obraz nebude vypadat tak pochmurně, když pochopíme příčiny jeho vzniku. Stojíme na okraji propasti, abychom se zděsili pohledem dovnitř, ustoupili a pochopili, že není jiné východisko než změnit naše vztahy z nenávisti na lásku.

A to už není nějaký dílčí problém, že bychom ho mohli rukou odmávnout. Žádná země, jakkoliv bohatá a rozvinutá, se nedokáže vypořádat ani s vnějšími ani s vnitřními problémy zplozenými z nenávisti. Stále se prohlubuje propast mezi bohatými a chudými lidmi a jednou, až přijde čas, chudí vyjdou do ulic zničit bohaté a přitom rozmetají i stát.

Nesejde na tom, kolik peněz a zásob potravin ukrývají státy ve svých skladech. Při panujícím nedostatku vzájemné účasti žijeme ve světě, kde polovina lidí doslova umírá hlady, zatímco druhá vyhazuje víc potravin, než by hladové nasytily. A dohodnout se mezi sebou nedokážou, protože jeden na druhého nemyslí.

Proto dosažení všeobecné lásky dnes není jen krásným heslem, ale životní nutností. Nelíbí se vám slovo „láska“? Že je už příliš omleté? Tak ho nahraďte vzájemnou účastí a péčí. Hlavní je, že právě k tomu musíme dospět, jinak život na Zemi skončí.

Sedm miliard šálků čaje

Jestli je to obecný zákon existence lidstva, tak jak podle něj začít žít? Musím si uvědomit své spojení s celým světem. Nemusím osobně znát každého člověka, ale uvnitř musím cítit, že jsme spolu a že se o každého starám jako o sebe samého.

Nalévám si šálek čaje a záleží mi na tom, aby byl i pro všechny ostatní. A pokud oni nebudou mít tolik, kolik potřebují, nevezmu si ani já. Stejně jako matka, která se nemůže věnovat sama sobě, dokud nenakrmí dítě a nepřesvědčí se, že je syté, zdravé a spokojené. Ona nedokáže myslet na sebe, když něco potřebuje její dítě. My všichni se musíme naučit přejít od naprostého egoismu k opačnému stavu.

Kolik dobrého můžeme společně udělat

Vnímáme svůj život ve zvláštní době: Ještě nikdy v celé historii po nás příroda ani všechny vnitřní a vnější podmínky nevyžadovaly, abychom se změnili. S rostoucím egoismem jsme dosud kráčeli vpřed a převraceli svět naruby, přizpůsobovali jej sobě.

Dnes poprvé v historii musíme přizpůsobit sami sebe a přistoupit na globální a integrální výchovu, která nás naučí myslet jeden na druhého a být „hodnými dětmi“ jako v mateřské škole. Bez toho totiž naše „zahrada“ nebude moci dál existovat.

Na otázku „jak na to?“ nám odpověď dají odborníci: Sociologové a psychologové soudí, že je třeba začít v malých skupinách. V nich vést společné rozhovory, pořádat tréninky a další aktivity, kde lidé poznají, jak dobré je být spolu, kolik člověk získává, má-li kolem sebe starostlivé lidi, a kolik dobrého dokážeme společně udělat: odpočívat, příjemně trávit čas a navzájem se podporovat.

Díky vzájemné účasti a dobrému spojení mezi námi se dokážeme zbavit mnoha problémů a starostí. Vybudujeme jiný druh průmyslu, který nebude materiálně-technický, ale vnitřní, duchovní. Tak jako jsme kdysi vytvořili moderní technologický svět díky egoismu, který nás poháněl k vnějšímu rozvoji, vybudujeme nyní prostřednictvím svého vnitřního rozvoje nový svět mezi námi.

Vzniknou nové technologie a přijdou novinky, tentokrát do našich vzájemných vztahů. Pocítíme, jak se v nich otevírá svět naplněný rozmanitými pocity. A v takovém kontaktu už nebude třeba používat internet ani žádné jiné komunikační prostředky. Budeme propojeni na úrovni pocitů. Dokonce natolik, že jeden druhého začneme vnímat podobně jako matka své dítě.

Každý se stane všemi! Do něj se pocitově všichni začlení a on začne vnímat, co se v nich odehrává, stejně jako oni pocítí jeho prožívání. Dojdeme ke vzájemné účasti, ke všeobecnému integrálnímu spojení.

A tehdy pocítíme to, o čem mluvila Jane Goodallová i mnozí další: že láska je skutečně všeobecně platným zákonem světa, který odevždy existuje v přírodě. Každý pocítí jeho vnitřní síly a zakusí všeobecnou lásku, která přírodě vládne.