To je zase snůška .... omylů.

A Měsíc se od Země vzdaluje, to byste měl vědět.

Problém je zde spíše v tom, že naše vědomí je vlastně uzavřené do vlastního světa existence, nemáme kontinuální časové vnímání existence, to jak vše běželo den za dnem.

V této rovině existence jsou zřejmé určité opakující se děje a formy vývoje.

Jedním z nich je vlastně tzv. genetický lidský program vývoje vědomí od narození, kde neuronová síť mozku je nerozvinutá a k rozvinutí potřebuje podněty.

Tento genetický lidský program generaci za generaci vede jedince projít fáze vývoje kde se učí chodit, mluvit, perspektivám, sebeuvědomění atd., do určité stabilní fáze v dospělosti.

Tím je zajištěna schopnost navzájem si rozumět, vytvářet společnost, společné zájmy a civilizace.

Každá vývojová fáze má tzv. svoji perspektivu – filtr vnímání existence a frekvenci slov a úhel pohledu, tedy charakteristiku.

V budoucnu až toto více bude pochopitelné a uchopitelné, tak tyto charakteristiky vývojových fází, především těch stabilních v dospělosti budou popsány a co od nich můžeme čekat.

Zde je třeba fáze rodinná, sociální, tvůrčí, náboženská, autoritářská, esoterická, vědecká, technologická ...

Jinak řečeno naše vědomí není stabilní a v takové fázi, aby dostatečně pochopilo řád a principy existence zde, jen je filtruje podle své fáze vývoje.

Nejdříve je tedy potřeba začít u sebe a pochopit tyto principy vývoje vědomí, než se vrhat na složité otázky existence, tady je zakopaná pes ...

Tento genetický program, pak do společnosti neustále chrlí určité fáze vývoje vědomí tím, jak se rodí generace za generaci, tak že se zde neustále opakují tatáž témata a pohledy, jen my na osobní rovině to nevnímáme, neboť k tomu nemáme onu inteligenci. Jak můžeme vnímat, když druhý den víme už málo a za měsíc skoro nic. K tomu máme dva pracovní režimy, režim soustředění, kde přestaneme vnímat své okolí a vývoj zde, a režim vnímání svého okolí, bez schopnosti sledovat detaily a co jde za nimi.

Pak máme hodiny spánku, kde vědomí se vlastně přepne – vypne, do režimu aktualizace algoritmů, z toho, co jsme prožili a máme uloženo v několika pamětích a čeká se na souvislosti.

Tato dvojí perspektiva, na blízko – realita – levá mozková hemisféra, na dálku pravá mozková hemisféra – kde je celek, pak je hormonálně aktivována do poloh mužské a ženské ...

Je to jako jedním okem vnímat na blízko a realitu a druhým okem na dálku celek a smysl všeho ...

To nám pak brání uchopit fenomén kontinuality a my to vnímáme pak v této rovině a aspektech náboženství, duchovna, esoteriky, Boha, vědy ... Jinak muž a jinak žena.

Informační tlak od 19. století vytváří novou lidskou evoluci, a to přechod od duálního vidění, na prostorové vidění – vědomí, na podobném principu už dávno funguje zrak a sluch, jež jsou párové, a tudíž vnímají a sleduje prostor a co je vněm, a tím pádem i smysl, řád, principy, tak že zmizí potřeba do toho vkládat principy z duální roviny, tedy Boha, náboženství, vědu ... Vlastně to směřuje k nové rovině vědomí, kde to duální je vlastně jako statická fotografie, dnes v informační době je to už o pohybu, tedy film a u někoho se přidává zvuk. Prostorové vědomí je jako zvukový barevný film, kde hlavní složka a dynamika jde přes filmovou hudbu. Jakou dynamiku filmu dává hudba od Enia Morricone ... Tajemství existence je tedy vlastně jen o stavu a potřebě jedné či dvou fází lidského vývoje vědomí, jež je neustále a bude přítomno v každé generaci a bylo tomu i do minulost

Priklad zvuku ruznych vlnovych delek, popira autoruv pohled na vec.

Pomoci pristroju, je mozne sledovat i zvuky, ktere lidske ucho neslysi.

Takze LHC nam pomuze lepe pochopit, jak funguje svet kolem nas, ne ze ne.

Nikdo netvrdi, ze vyresi vsechno. Bude to vsak dalsi krok, nebo snad pouze krucek, na ceste za poznanim.