Válka mezi Ruskem a Ukrajinou: my všichni jsme jedna rodina

Jsem hluboce znepokojen válkou mezi Ruskem a Ukrajinou.  V obou zemích mám mnoho studentů a přátel a dělám si o ně velké starosti. Mnoho mých studentů v Izraeli také s napětím sleduje, co se děje.

Mají velké obavy o své příbuzné, kteří žijí na Ukrajině a v Rusku.
Moji studenti jsou pro mě jako moje děti. Cítím, jak se vyhrocená situace mezi Ruskem a Ukrajinou dotýká jich i celého světa, a to mě zneklidňuje. A já jen doufám, že boje, které začaly, nepovedou k rozsáhlé a velmi krvavé válce.

Rusové a Ukrajinci žili dlouho vedle sebe, mají mnoho společného a spolu toho hodně prožili. A bolí mě, když vidím, že mezi těmito dvěma národy vzplanula nesmiřitelná nenávist. Válka, která začala mezi Ruskem a Ukrajinou, znamená víc než jen obsazování území. Je to válka o moc a zachování vlastní důstojnosti.

To vše je důsledkem egoismu, který existuje v každém národě a nyní se rozrostl natolik, že vyžaduje uspokojení i za cenu krveprolití. Pokud tedy v těchto národech převládne touha zvítězit za každou cenu a prosadit svou moc, uvidíme, jak se tato válka stane počátkem mnoha větších i menších válek mezi různými národy.

Vždyť pokud se země, které jsou si blízké, nedokážou mezi sebou dohodnout a začnou válčit, pak země, které jsou v konfliktu již léta, začnou válčit i bez vnějšího důvodu.

Kdyby to bylo možné, věnoval bych veškerou svou energii tomu, abychom předešli konfliktům a dosáhli dohody. Dnes už se však Pandořina skříňka otevřela, a když se z hory valí obrovský kámen, nedá se toho moc udělat.  Lze vyzvat strany, aby zastavily palbu, projevily zdrženlivost a rozvážnost. „Zakopejte válečnou sekeru a vykuřte dýmku míru“.

Jediným skutečným řešením této situace je - povznést se nad náš egoismus, který nás vede k vyvolání válek. A modlit se spolu s celým světem o to, aby země dokázaly překonat své neshody a dosáhnout skutečné a upřímné dohody. Protože pouze ve spojení srdcí se projevuje obrovská dobrá síla, Vyšší síla, a láskou přikrývá všechna provinění.

V článku „Láska k bližnímu“ můj učitel Rabaš napsal: „Když se dívám na společnost jako celek, vidím utrpení jednotlivce, nemoci a bolesti, které mu způsobuje společnost, to znamená války mezi národy. Ale kromě modlitby nemám co dát.“

Také my všichni společně se musíme modlit k Vyšší moci, aby nám dala pochopit, že válkou ničeho nedosáhneme. Aby nám dala síly povznést se nad nenávist a sblížit se navzájem, abychom se cítili jako jedna rodina. Odhalit, že ve skutečnosti jsme my všichni - jedna duše.