Izraelští vědci dokázali vytisknout na 3D tiskárně živé srdce. Není velké, měří pouze 2,5 cm. Proces vytváření trval tři a půl hodiny. Říká se, že to je kolosální průlom ve vědě.
A možná si za 10 let své srdce klidně vytiskneme v nemocnici. A tak si prodloužíme život. Problém není v délce života, ale v tom jak ho naplníme. Jsme ve stavu, kdy jsme dvojnásobně rozšířili hranice života. Čím ho naplníme? Práce není a nebude. Války budou pokračovat. Egoizmus jenom roste.
Člověk nenašel smysl svého života. A to nejdůležitější v nás je právě naplnění. Jelikož se náš egoismus bojí smrti, tak ji chceme za každou cenu oddálit. V tom tkví celý přístup.
Ano. Ale jde o pocity člověka. Ne o přístroj, který je uvnitř a pumpuje krev. Tento přístroj můžeš podle potřeby mechanicky přestavět, vytvořit zařízení, které ti bude pumpovat krev, zatímco srdce bude odstraněno, nahrazeno novým.
Jakým způsobem je možné provést vaši operaci?
Mojí operaci nemůžeš provést tímto způsobem, poněvadž jde o pocity. A kde ty pocity jsou? Nejsou v člověku.
Samozřejmě, je to nepochopitelné. Můžeš člověku transplantovat všechny orgány – ale pocity zůstanou. Nenacházejí se v žádném z našich orgánů. Pocity se nacházejí vně těla stejně jako mysl.
Tělo je pouze jejich mechanickým, fyzickým, pozemským zobrazením. A pocity se nalézají mimo tělo ve formě pole – pole touhy a pole naplnění.
Vědci si stanovili cíl a uskutečnili ho. Vy jste si stanovil cíl, ale ten se zdá téměř neproveditelný.
Tento cíl nezávisí na mechanice. V našem světě neexistuje nástroj, který by jej mohl prozkoumat, otevřít skalpelem, vytáhnout, podívat se, studovat – to, co lidé dělají již tisíce let. K mé operaci takto přistupovat nemůžeš, tímto způsobem nelze udělat nic.
Výměnou pocitů člověka z egoistických na altruistické. A v souladu s tím bude srdce naplněno: místo egoistických naplnění altruistickými.
Srdce pak nebude bít pro živočišné tělo, ale pro všechno to, co je mimo nás. To znamená, že budeme vnímat naše spojení s celým světem, a nikoli jen s živočišným tělem. Jako kdybychom vystoupili ze svého živočišného těla a pocítili jako své tělo celý svět.
Vznikne pak touha po transplantaci, o které hovoříte, po nových pocitech, které chci získat?
Touha vzniká postupně, poněvadž vidíme, že náš stav nemá smysl. Jaký bude mít smysl, když ve mně budou vyměňovat všechny orgány? Dejme tomu transplantovat. V tom případě budu žít dalších 100 let a pak ještě jednou a ještě dalších 100 let. Nebo možná udělají takové orgány, které budou pracovat 1000 let. A co bude dál? Neomrzí mě tento prázdný život, když uvidím každý den to samé? Co nového pak ještě hledat a kvůli čemu existovat?
Ukazuje se, že člověk bude mít zároveň všechno a nic?
Samozřejmě. Čím více chápeme tento svět, tím více vidíme, že je v něm jen jedno nepřetržité zlo, nuda a nic jiného. A pak potřebujeme velmi dobré pilulky, abychom přežili těch 1000 let věčného života. Nic dobrého v tom není. Je zapotřebí, abychom přemýšleli o naplnění života.
Proč nám je dán? Proto, abychom přešli na další úroveň vesmíru. Jakmile se přede mnou tato příležitost otevře, jsem na to připraven. A tak, sbohem tomuto světu, nikdo ho nepotřebuje. Je nám dán proto, abychom přešli do dalšího světa, na další úroveň a to je vše.
Doufám, že se lidé postupně zbaví zbytečné práce. Krize nás přivede do takového stavu, že budeme muset vyrábět jenom to nejnutnější. V důsledku toho lidstvo chtě nechtě nebo pomocí kabaly pochopí, že se musí věnovat pouze hledání Vyššího světa ve sjednocení mezi sebou.
