Štěstí jako dárek ?!

Každý člověk a každá generace usilují po celý svůj život o štěstí. Může tento seriál skončit šťastně?

Na Yaleově univerzitě se na první místo v popularitě dostal kurz „psychologie štěstí“. Zájem o tento kurz je tak velký, že byla dokonce vytvořena online verze. Idea kurzu spočívá v tom, že štěstí závisí na našich vzájemných vztazích, na pocitu sounáležitosti a solidarity, na dobrých vztazích mezi lidmi.
S tím je těžké nesouhlasit. Člověk je opravdu derivací svého okolního prostředí. Od raného dětství vstřebává hodnoty prostředí, je naplňován jeho atmosférou, přijímá jeho přístup k životu, naděje, sny, ambice. Vliv okolního prostředí určuje vše.

A v podstatě je nutné „pouze“ to, aby okolní prostředí poskytlo takový základ, s nímž bude člověku dobře. Aby ho naučilo se těšit ze života. Koneckonců, se správnou stupnicí priorit je možné cítit s blízkými lidmi „ráj i v chatrči“, pokud jsou však vzájemné vztahy znetvořeny, člověk zůstane osamělý i uprostřed lidského moře.

Jak však v okolním prostředí najít správné orientační body? Jak nastavit souřadnice štěstí, které by bylo dostupné pro všechny? A zdalipak může univerzitní kurz poskytnout studentům štěstí na celý život?

Ne, odpovídá věda kabala. Jde o to, že svět nestojí na místě. Člověk a společnost se mění. Stále někam běžíme, mění se naše přání, naše vztahy se transformují a jakékoli získávání zkušeností se v určitém okamžiku ukáže jako neužitečné. Všechno bylo od prvopočátku uspořádáno takovým způsobem, aby při hledání štěstí neexistovala žádná cílová čára.

Zavržení dočasných cílů

Naše okolní prostředí je prosáknuto soupeřením, někdy neskrývaným, někdy zastřeným. To od člověka striktně vyžaduje konzumní úspěchy a vrhá ho do bitvy o místo pod sluncem. Avšak konkurence je ve své podstatě opakem štěstí. V konkurenční společnosti mohu být šťastný jenom několik okamžiků, protože se laťka neustále zvyšuje.

To je důvod, proč tolik lidí propadá zoufalství, hledá východisko v drogách, či se rozhodne spáchat sebevraždu. A proto je tak populární yaleský kurz štěstí, vždyť podle průzkumu více než polovina studentů prožívá beznaděj a 39% se seznámilo s těžkou depresí. Zdálo by se, že v tomto životním období a dokonce navíc s takovými profesionálními perspektivami do budoucnosti by mladí lidé měli být dostatečně šťastni… Jejich prostředí je však od základů zkažené. Pouze posiluje lidskou přirozenost, podněcuje egoismus, vábí iluzemi, které nikdy neposkytují skutečné štěstí.

Aby byl člověk šťastný, musíte ho buď od tohoto prostředí izolovat, nebo prostředí změnit, přeprogramovat na kvalitativně odlišné hodnoty. Bohužel, při přirozeném běhu věcí, bude společnost nucena procházet dlouhou cestou utrpení a otřesů, aby nakonec ztratila veškeré naděje a ocitla se ve slepé uličce. Peníze, marnivost, či moc nás ještě dlouhou dobu budou podněcovat ke všemu skličujícímu a nabízet nesplnitelné naděje na zlepšení.

Existuje však i jiná možnost – usnadnit a urychlit proces pomocí metodiky kabaly. Ta jediná je schopna vnést do prostředí takové hodnoty, které povznesou lidi a národy k opravdové radosti, ke skutečnému štěstí.

Jaká bude šťastná společnost?

Za prvé se zbaví hospodářské segregace, která rozděluje lidi z hlediska socioekonomických vrstev a vytváří hospodářskou konkurenci. Nebudeme soutěžit v přijímání, nýbrž v dávání. Budeme se sami učit a učit naše děti umění vzájemné součinnosti, rovnováhy, harmonie společných zájmů. Taková společnost všechny obklopí vzájemnou péčí, nenechá nikoho za sebou, poskytne každému jistotu do budoucnosti a zabezpečí možnost pozitivní seberealizace.

Myslíte si, že jsou to jen slova? Ne. Neboť za nimi bude systematický, integrální přístup, hluboké porozumění lidské přirozenosti a schopnost s ní pracovat. Kabala k tomu připravila vše potřebné – od vědecké základny až po praktické metody realizace, nenásilné a bezbolestné. Neomezujíce se na jednotlivé šťastlivce, můžeme učinit štěstí společným majetkem.

A pak bude člověk „spokojen se svým osudem“ – bude rád, že má možnost tvůrčího růstu nad soupeřením, že se mu otevírá potenciál sebevyjádření v jakékoliv oblasti, ať už je to kultura, vzdělání, umění, věda, IT, technika, sport… Ve zdravé společnosti to vše získá novou kvalitu, která nakonec umožní, abychom se zbavili zištného modelu, který je dnes zabudován téměř do všeho.

Přestaneme mrhat pozemskými zdroji a mrzačit planetu kvůli bankovním a burzovním „zábavám“. Přestaneme vědomě a nekontrolovaně měřit svůj život úrovní nadřazenosti nad ostatními. Nebudeme se radovat kvůli sobě, nýbrž kvůli tomu společnému, jež rozkvete mezi námi. Budeme žít v dobrém prostředí.

Vždyť skutečné štěstí naplňuje člověka tehdy, když se stará o druhé, dává. Není v tom omezen, a proto potěšení neuhasíná, nevysychá.

Taková společnost je dárek pro všechny. Je vyvážená, není ohrožena nepřetržitým rozněcováním egoismu – osobního, korporativního, státního, sektorového. V takové společnosti ustupuje materiální přístup lidskému. A tehdy se štěstí stává zákonitým důsledkem našich vztahů. Dáváme si ho navzájem.

Takový je v hrubých rysech „sociální manifest“ kabaly. A byl bych opravdu rád, kdybychom jej používali již nyní. Koneckonců je to odpověď na výzvy nové doby.