Rozdíly mezi muži a ženami na vedoucích pozicích

Říká se, že muži mění svět a ženy jej zlepšují.Na tom něco je, souhlasím. Jde o to, že žena organizuje svět. Snaží se ho svázat dohromady, učinit ho příjemnějším a pohodlnějším – tak, jak to chce vytvořit v bytě. 

Takovým způsobem vidí svět.Ale muž ne. Hrne se vpřed, nutně potřebuje ve světě změny, rychlý vývoj, dokonce i poměrně extrémní „chirurgické metody“.Ženy na to zpravidla nepřistoupí, a proto jsou lépe vybaveny k tomu, aby řídily svět.

Ve skutečnosti by se mělo řízení realizovat v páru. Víme, že v každé rodině tiše velí žena a muž vykonává. A pokud nevykonává, pak to není rodina. To se nestává. Obvykle je to vždycky takto. Pokud to muž chápe, je dobře. V Tóře je Abrahámovi řečeno: „Udělej to, co ti řekne Sára.“ Tak je to správně. Myslím, že je nutné vychovávat tímto způsobem.

Před 40 lety provedla společnost Xerox rozsáhlý výzkum v obchodním oddělení – kdo lépe prodává.

Ukázalo se, že ženy prodávají lépe než muži. Od té doby se postoj managementu vůči ženám změnil na loajálnější.V důsledku studie, které se zúčastnilo asi 3000 manažerů, bylo vyzdviženo několik charakteristických vlastností, jež charakterizují muže a ženy: jejich rozdíly, klady a zápory.

První je síla a vedení, silné stránky. Muži mají zájem o oficiální uznání své moci. Vyvíjejí tlak, takže často dosahují vyššího kariérního růstu a vyšší úrovně platů ve srovnání s krásnou polovinou lidstva. Ženy se více zaměřují na vnitřní procesy. Je pro ně důležité, aby byla práce strukturována tak, jak zamýšlely, a nezáleží jim na tom, kdo formálně stojí u kormidla. Muži, kteří usilují o uspokojení osobních ambicí, jsou méně loajální ke společnosti.

Ženy často zatouží po moci stejně jako muži, ale často mají tendenci podlehnout nerozhodnosti v boji o ředitelské křeslo.

Je to přirozené. Žena není od přírody náchylná ke konfliktu, je přístupná k míru, je připravena ustoupit, jen aby ochránila prostředí, společnost kde pracuje, své místo atd. Muž může všechno zničit kvůli tomu, aby dosáhl své moci. Ženě je to však naprosto cizí. Ženy jsou přirozeně připraveny na všechny možné druhy obětí, ale muži ne.

Obecně platí, že práce žen je ve všech směrech přínosnější. Jedině v armádě to snad není tak důležité. Avšak nikoliv v přípravě plánů. Já bych do vývoje vojenských plánů zapojil také ženy. Takto to není, ale mně se to zdá nezbytné. Konec konců nevidím, kde může mít muž přednost před ženou s výjimkou jasné realizace.

Druhým faktorem je těžiště kontroly v závislosti na pohlaví.Vědci dospěli k závěru, že muži s přibývajícím věkem stále více spoléhají na své zkušenosti a dovednosti. Muži mají vnitřní těžiště kontroly, a tudíž vyšší sebehodnocení než ženy, které kladou větší důraz na vnější dojem a názor ostatních.

Je uváděn příklad, že když nastávají problémy ve škole, žena-ředitelka svolá učitele, rodiče a vychovatele, aby o tomto problému společně diskutovali a našli řešení.

Ano. Muži mají ráznější metody. Nevýhody v tomto přístupu: soběstačnost činí muže méně flexibilním a vyvolává nadměrné sebevědomí.

Žena je zranitelnější kvůli vnějšímu těžišti kontroly. To znamená, že podnikání vyžaduje určitou tvrdost, a proto na sebe představitelky krásného pohlaví ve vysokých funkcích přijímají mužské kvality, a pak stále balancují mezi svým osobním životem a těmito povinnostmi.Nejdůležitější je kolektiv. Pokud je to kolektiv, který chápe, že je mu v principu lépe s ředitelkou-ženou než s mužem, pak z toho těží celý kolektiv.
Dalším faktorem jsou vnitřní firemní procesy. Podnikatel-muž vytváří tým. Silnější pohlaví je více orientováno na výsledky. Oceňuje kolegy, kteří jsou efektivnější a přinášejí lepší výsledky. Šéfka vytváří rodinu. Cítí náladu kolektivu, zaměřuje pozornost na všeobecné pohodlí. Ženy mají rozvinutější emoční inteligenci, která vytváří atmosféru. Nevýhody: Muž může vést podnik k poklesu efektivity v důsledku málo rozvinutého individuálního přístupu k jednotlivým členům.

Žena je poměrně často znepokojena tím, co se děje v týmu. Jak to všechno uvést do rovnováhy?

Nedaří se nám to ani v rodinných vztazích, tím méně tedy v dnešním smíšeném kolektivu. K tomu je zapotřebí opravdu velmi moudrý kolektiv, kde všichni chápou povahu mužů a žen. Když všechno projednávají společně, pozvedávají se nad svůj egoismus. V žádném případě zde neexistují nějaké osobní genderové vztahy. Uvažují přesně jako psychologové: jak mohou být mezi sebou spojeni ve střední linii – nikoli v ženské a nikoli v mužské, ale právě ve střední. A střední linie je nejúčinnější, správná, jediné možné spojení těchto dvou linií.

To je však velmi nesnadné. Je nutné na tom neustále pracovat. Není možné to provést najednou, a tím skončit! Proto by měl být v týmu člověk a možná ne jeden, ale pár, který by v něm neustále podporoval vzájemné doplňování vnitřních aspirací, rozhodnutí, vizí mužské a ženské části. V opačném případě nebude tým skutečně efektivní.

Dalším faktorem je strategie vydělávání peněz. Ředitel-muž je od přírody méně trpělivý a chce získat rychlé zisky „tady a teď“. Proto je připraven riskovat, používat kreativní přístupy, které posunují byznys vpřed. Žena-ředitelka často přijímá více promyšlené a konzervativnější řešení. Přemýšlí prozíravěji a strategičtěji.

Nevýhody: muži mají kvůli své potřebě riskovat tendenci učinit špatná rozhodnutí a způsobit vážné finanční ztráty. Ale oni mají riziko rádi. Pro ně je riziko jakousi odměnou: „Mohu prohrát, ale riskoval jsem! Byl jsem v tom!“ Žena musí od přírody všechno dělat promyšleně. Musí se starat o stabilitu, která je pro ni nejdůležitější – udržení stability nyní i v budoucnu. Ale muži tuto potřebu nemají. Pro ně je nejdůležitější skočit dopředu.

Oba tyto směry jsou naprosto správné, pro naši společnost je problematické pouze jejich vzájemné doplňování.

Pátým faktorem jsou zvláštnosti v komunikaci. Muži jsou skvělí řečníci inspirující masy. Žena – vítězka v „boji zblízka“. Krásné pohlaví od přírody lépe čte nonverbální chování společníka, má dobře rozvinuté schopnosti naslouchat a je citlivější k vlastnímu prožívání. Nevýhody: Muži skoro nevěnují pozornost detailům, takže někdy v jednáních prohrávají kvůli věcem, které byly očividné.

Muž nevidí nic z toho, co je poblíž. Nebere v úvahu individualitu, zvláštní činy – to, čeho si žena všimne, co vstřebává do sebe a podle čeho se orientuje. Ale muž to nevidí. V každodenním životě je to pro ženy neobyčejná příležitost – cítit své okolí! Žena je jako zvíře, které vychází na lov a cítí celým svým tělem všechno, co se kolem něho děje. Ale muž ne. On je cílevědomý, pro něho je nejdůležitější dosáhnout určitého bodu, nic více nevidí.

Jsme vytvořeni odlišně, s tím se nedá nic dělat. Člověka a jeho vlastnosti nepředěláš. Napravujeme egoismus, pomáháme člověku, aby se pozvedl nad svou egoistickou přirozeností, avšak nikoliv nad svými vlastnostmi. Muž přitom zůstane mužem, žena ženou. Potřebujeme jen pochopit, jak dosáhnout správného spojení. Proto musíme zvolit správné spojení našich činností.

Co potřebují zohlednit ve své práci manažeři – muži a ženy?

Správný vedoucí musí z několika mužů a žen vybrat tým, správní radu, která dobře porozumí samotnému kolektivu, prostřednictvím vzájemné diskuse opravdu pochopí jeho úkoly, správně porozumí svojí přirozenosti a tomu, jak je možné kolektiv spojit tak, aby byla vytvořena střední linie, která by optimálně zohledňovala oba přístupy a poskytovala nejlepší výsledek.

A tento výsledek samozřejmě nebude ani ženský, ani mužský, ale střední. Bude to nějaký kompromis. Musíme se naučit žít právě ve střední linii.