Rok 2021– konec epochy otroctví

Když se po roční karanténě ekonomika konečně začala otevírat, objevil se nový jev: podniky nemohly navzdory vysoké míře nezaměstnanosti získat požadovaný počet pracovníků pro obnovení výroby.

Předpokládalo se, že ti, kteří přišli o práci kvůli epidemii koronaviru, budou spěšně hledat jakoukoli příležitost k nalezení práce a s pracovníky nebude problém.

Přesto se v Izraeli i v celém světě objevil obrovský nedostatek pracovních sil. A to se týká jak málo placené, nekvalifikované práce, tak i špičkových technologií, advokátních kanceláří, účetnictví. Z tohoto důvodu musí úřady pracovat s malým počtem zaměstnanců a v omezeném režimu.

A lidé, kteří dříve zastávali tato pracovní místa, zůstávají doma, dostávají od státu v souvislosti s epidemií slušný příspěvek a s návratem do práce nespěchají. Jak si vysvětlit tento paradox, že je nemožné najít pracovníky, když je obrovská nezaměstnanost?

Není dost lidí, kteří by chtěli pracovat. Mnozí tuto touhu ztratili. Vždyť jim nehrozí hladomor ani sociální nátlak. Se státním příspěvkem mohou ležet na gauči, číst si noviny nebo knihu, dívat se na televizi nebo jít s rodinou na pláž.
A vlastně na tom není nic špatného, protože se říká, že „někdy je lepší sedět a nic nedělat". Svět není stvořen pro příliš tvrdou práci. Existuje spousta zaměstnání, která nepřinášejí žadné výhody, takže je lepší zůstat doma. Alespoň by se zlepšila ekologie, znečištění životního prostředí by bylo menší.

Není na tom nic nečekaného, protože co člověk, to touha užívat si, která se přizpůsobuje podmínkám, které na něj tlačí. Pokud na něj není vyvíjen žádný tlak, nezvedne se.

Dříve společnost zastávala názor, že není možné nepracovat: žádná práce – žádné prostředky na obživu. Proto se člověk snažil získat dobré povolání, aby vydělal peníze a zabezpečil svou rodinu a děti. Dnes se všechno hroutí: není přání založit rodinu, mít děti a není důvod pracovat.

Cílem totiž není pracovat stále více a více a obohacovat majitele, ale pochopit, proč existujeme. K čemu je práce ekonoma, který si od rána do večera lámal hlavu nad tím, jak udělat byznys, aby se  majitel firmy vyhnul placení daní a vydělal o pár milionů víc. A jaký je přínos technického pokroku, který nám umožňuje vyrábět stále více hraček pro sebe na hraní?

Většího užitku dosáhneme, když člověk tento čas věnuje své rodině, svým dětem a skutečně se rozvíjí studiem vědy, filozofie, kabaly, tedy duchovního rozvoje. Nebude studovat umělý svět, který si sám vybudoval, ale přirozený svět, ve kterém žije. A tak se vše uklidní, nebude žádný tlak a problémy, žádné rozvody. V opačném případě sami podporujeme systémy, které člověka drží v okovech.

Pokud člověk zůstane doma, bude mít čas a energii přemýšlet o světě a o životě své rodiny, svého národa a celého světa, aby ho udělal lepší. Jaké užitečné výsledky nám přinesl vývoj technologií za posledních sto let, které nás dostaly do mlýnku na maso?

Epidemie přinesla lidstvu vystřízlivění. Lidé nechtějí pracovat, nechtějí se vrátit do zaměstnání, aby se stali otroky hrstky kapitalistů, počítajících miliardové zisky. Člověk nemusí pracovat deset hodin denně a další dvě hodiny trávit v dopravních zácpách, aby mohl na světě existovat.

Konečně jsme si uvědomili, že nejsme povinni pracovat jako otroci pro faraona a plnit cizí kapsy. Éra otroctví skončila! Byli jsme osvobozeni! Přemýšlejme o tom, jak naložit se svým životem. Vždyť díky moderním technologiím, kterých jsme dosáhli svou tvrdou prací, nám stačí pracovat jen pár hodin denně a mít vše, co potřebujeme k životu.

Na co tedy pracujeme po zbytek času? Nahromadit miliardy na některých účtech. Podívejme se, jak můžeme všechny naše moderní vymoženosti proměnit do našeho harmonického života. Kolik musíme pracovat: několik hodin denně, a to ne všichni, ale hlavně muži.

A podívejme se, kolik právníků, ekonomů atd. ve správné, opravené společnosti skutečně potřebujeme. Zřejmě mnohem méně než nyní. Ale budeme potřebovat mnohem více učitelů, vychovatelů,  více žen, starajících se o děti. Budeme muset věnovat více peněz na péči o nemocné a staré lidi a dát věci do pořádku v domácnosti.

Nesouhlasíme s návratem k otroctví. Jsme ochotni pracovat jen podle potřeby na každém místě, v každém podniku, pokud je to skutečně ve prospěch lidstva, ne jen pro zisk. V honbě za ziskem jsme vyčerpali všechny zdroje přírody i sebe sama a dospěli jsme do bodu totální krize.

Přehodnoťme celý řád a nastavme ho znovu, aby byl prospěšný pro ekologii, lidstvo i rodinu. Potřebný je státní program pro výchovu člověka, rekvalifikační kurzy pro matky a otce, aby se vybudovaly řádné, napravené rodiny a všechny podpůrné systémy, aby se každý člověk cítil dobře, a ne žít jeden na úkor druhého.

Do technologií už jsme investovali dost, teď se pojďme věnovat kultuře, umění, vzdělání, tomu, co člověka vnitřně naplňuje, a ne ho jen živí a ošacuje.

Proces, kterým podle přírodního programu procházíme, je nevratný. A tak se nevyhnutelně odkloníme od těžké práce, kterou jsme vykonávali posledních sto let. Zničili jsme ekologii a schopnost člověka vyvíjet se a nyní si to musíme uvědomit. A lidstvo je na to připraveno, ve všech částech světa se projevují strašlivé důsledky technologického a průmyslového závodění. Je načase to zastavit, udělat důležité rozhodnutí a napravit, co se ještě napravit dá.

Jiná cesta pro lidstvo neexistuje. Musíme pochopit, proč se k nám  příroda takto chová , co musíme udělat, jak se máme chovat, do jakého nového světa musíme vstoupit a jaké nové systémy musíme vybudovat.