Proč nás teror ničemu nenaučil

11. září 2001. Dvě osobní letadla unesená teroristy narazila do newyorských Dvojčat. Třetí letadlo narazilo do budovy Pentagonu. Čtvrtý letoun se do budovy Kapitolu nedostal a zřítil se v Pensylvánii. Zemřely tři tisíce lidí.

Je tomu už 20 let.

Změnil se od té doby svět? Stal se snad bezpečnějším místem? Určitě ne. A dnes je hrozba terorismu ještě větší. Ani Američané, ani zbytek světa z toho nevyvodili žádné závažnější závěry. Každá země jedná izolovaně, aniž by brala v úvahu kroky ostatních.

S mezinárodním terorismem se lze vypořádat pouze v případě úzké spolupráce a účinného společného protiteroristického útoku na všech frontách. Bohužel jsme se nepoučili a svět stále znovu pociťuje jejich reálnou hrozbu.
Před dvaceti lety jsem v přímém přenosu sledoval, jak letadla narážejí do věží a budovy se hroutí. O nějaký čas později jsem se zármutkem (bohužel) navštívil místo neštěstí, poblíž kterého na Broadwayi dál kypěl rušný život.

Tehdy jsem sledoval a stále sleduji, čím vším svět prochází, jak to prožívá. Je mi zcela jasné, že lidé tehdy stejně jako dnes necítili a nebrali tento úder jako znamení, náznak, výzvu ke sjednocení, společnému úsilí. K tomu, aby se semkli všichni společně proti této hrozbě a postavili se terorismu
jednotou a soudržností. Naopak, různé země zahájily jednání s teroristy, vynaložily spoustu peněz a času na to, aby se nějak zabezpečily a urovnaly vztahy – a ničeho nedosáhly.

Výsledkem je, že se lidstvo nic nenaučilo a nepochybně obdrží ještě mnoho ran. Není přitom vyloučeno, že teroristé použijí i jaderné zbraně na místech, která jsou pro celý svět velmi choulostivá. Například Suezský průplav. Tehdy následky pocítí všichni, celý svět. Nemusíte v Americe něco
vyhodit do povětří, aby se všichni vyděsili.

Proč se nic nenaučíme?

Protože naše peníze a naše vlast nepatří mezi hodnoty, kterých si teroristé cení. Chápu jednání Talibanu. Opírají se o své náboženství a tradici fundamentalismu. Nikdy nepřijmou západní způsob života, který jim byl vnucen. „Taliban“ ještě přežije Spojené státy, protože se opírá o ideologický základ
a vůli lidu. Za to jsou islámští fundamentalisté připraveni zemřít, odstranit vnitřní rozpory a šířit své hodnoty po celém světě.

A co se přitom děje v takzvaném civilizovaném světě? Například v Izraeli lidé ignorují rozhodnutí odborníků a vlády o tom, jak se chovat tváří v tvář nebezpečí šíření koronaviru. Lidé se k tomuto nebezpečí staví stejně odmítavě jako k terorismu. Sedí v kavárnách, chodí na procházky, cestují,
dělají vše, co se jim líbí.

A protože se nepoučíme, lépe jistě nebude. Zřejmě jsme ještě neobdrželi takové rány, které by nás něčemu naučily.

Svět ukazuje svou slabost vůči teroristům

Teroristé dostávají podporu, peníze, zbraně, a přesto nehodlají tiše sedět na svých základnách. Různé země, včetně USA, se snaží využít teroristy ve svůj prospěch. A teroristé existují právě díky takové podpoře. Nic jim nechybí. A není vůbec zřejmé, zda zůstanou pod kontrolou svých mecenášů
dlouho. Poslední události v Iráku, Sýrii a zejména v Afghánistánu jsou toho živým důkazem.

Američané se nejprve bezprostředně po teroristickém útoku v New Yorku rozhodně chytli příležitosti – pod záminkou potřeby boje proti terorismu. bezpečnostní složky získaly bezprecedentní možnosti a pravomoci doma i po celém světě.

Americké vojenské síly byly nasazeny v Iráku, Sýrii a Afghánistánu a jejich vojenská přítomnost se rozšířila na všechny kontinenty. Na vlastní vojenské výdaje a na vytváření armád, tajných služeb a státního aparátu spřátelených států byly vynaloženy triliony dolarů. Nejprve se tak dělo pod záminkou boje proti terorismu, později stále častěji v zájmu zavádění tzv. demokratických hodnot.

Co nám zbývá nakonec?

Ano, bylo nám ukázáno, že krutý terorista Usáma bin Ládin byl zlikvidován. Stálo to mnoho let zpravodajské práce a desítky miliard dolarů. Mezitím se však objevily stovky a tisíce nových teroristů, kteří jsou schopni ještě sofistikovanějších teroristických operací. Celý tento boj se ukázal jako
zbytečný, neefektivní, super nákladný. Jeho výsledkem je pouze chvástání a okázalost a ještě bezprecedentnější korupce.

Poslední ukázku bezradnosti ve válce proti terorismu představuje stažení americké armády z Afghánistánu.

Čeho Američané v Afghánistánu dosáhli? Ve skutečnosti místo toho, aby eliminovali teroristickou hrozbu, oni sami podpořili vznik celého teroristického státu. Nechali jim zbraně, investovali obrovské částky do budování vojenské infrastruktury. Během několika týdnů Taliban ovládl rozsáhlá území.

Dnes se se „zakázaným“ Talibanem otevřeně vyjednává na úrovni států a vlád. Talibán zároveň sebevědomě tvrdí, že nepředstavuje hrozbu pro své sousedy. Dobře však víme, kolik takové sliby ve skutečnosti stojí.

Nedávné události v Afghánistánu ukazují, že Amerika se zmítá ve vnitřních problémech a nemůže nadále dominovat světu. Mnozí věří, že Čína bude příští supervelmocí. Zatím ale nerozumím jejich
ideologii vůči světu. Proto oni nemohou svůj globální projekt představit světu v pozici lídra, kterého budou všichni následovat.

Čeho chtějí dosáhnout? Jejich snaha o ekonomickou a technologickou dominanci není globálním projektem. K tomu, aby se stali lídrem globálního rozvoje, je zapotřebí pádnějších důvodů. Myslím, že Čína ještě pocítí svou závislost na zbytku světa.

Cesta do budoucnosti

Správná cesta do budoucnosti neleží v rovině ekonomické nebo technologické. Jediným skutečně globálním projektem, který svět potřebuje, není unipolární nebo dokonce multipolární svět ovládaný mocí, silou, penězi nebo technologií.

Svět se musí změnit z polárního na kulatý. V takovém světě musí být vztahy mezi lidmi, zeměmi a kontinenty založeny na zákonech vycházejících nikoli ze sobeckých zájmů jednotlivých skupin, ale z pochopení jednoty celého lidstva, které čelí globálním výzvám.

Těmto výzvám můžeme čelit pouze tehdy, když budeme jednotní, když budeme vnímat sebe a každého člověka jako součást jednoho celku, jednoho lidstva. Tato myšlenka musí být základem vzdělávání všech lidí a celé společnosti. Neexistuje pro nás důležitější úkol.