Proč moderní medicína ztrácí důvěru?

Narodil jsem se a vyrostl v rodině lékařů. Moje matka byla gynekoložka, otec zubní lékař, teta a strýc také lékaři. Když někdo náhle onemocněl, okamžitě se objevily stetoskop, léky, konzultace a všichni věděli, co mají dělat.

Léčba byla přirozenou součástí rodinného života. V tomto smyslu byl celý zdravotní systém v mém domě. Byla tam péče, zájem a blízkost.

To je přesně ten pocit, který by měl být mezi lékařem a pacientem, pocit, že jsou členy jedné rodiny. Bez toho nemůže existovat skutečná důvěra. Dnes si však lékaři nemohou takový přístup dovolit. Jsou přetížení prací a zahlceni pacienty. Žádné dárky ani vděčnost nemohou změnit skutečnost, že jsou nadměrně zatěžováni. Systém brání skutečným mezilidským vztahům.

Proto potřebujeme zcela odlišný systém, který není zaměřen na léky, ale na člověka, podobně jako přístup starověké čínské medicíny. Zdravotní péče by měla hledat hlubší příčiny v souvislostech v životě člověka a životního stylu. Celostní medicína je skutečnou biotechnologií. Nebere pouze v úvahu, jak se člověk narodí, jak je vychováván, jak vstupuje do manželství, jak rodí děti, jak stárne a umírá, ale také to, co dýchá a konzumuje, jak na něj působí prostředí, jak na to vše reaguje jeho tělo jako biologický systém v rámci širšího okolního systému.

Celý tento průběh života člověka je třeba chápat jako systém, který je v rovnováze s přírodou. Proto by měl být člověk žít podle jejích zákonů, rozumět tomu, co vyžaduje, a jak se musí naladit na vzájemné propojení. Stejně jako harmonie v těle znamená zdraví a rovnováha v přírodě znamená zdravé životní prostředí, stejně tak musí existovat soulad mezi námi a naším životním prostředím.

Dnes absolutně neladíme s touto rovnováhou. Narušujeme nejen rovnováhu přírody, ale také naši vnitřní homeostázu, a co je hlavní, rovnováhu mezi námi a okolním světem. Příroda funguje podle zákona seberegulace: dostáváte tolik, kolik dáváte. Tak se udržuje rovnováha. My jsme v naprostém rozporu s tímto principem. Neúnavně spotřebováváme přírodu a na oplátku jí nevracíme nic jiného, než znečištění a destrukci.

Všechno závisí na vzdělávání lidí, především na environmentálním vzdělávání. Pod pojmem „environmentální vzdělávání“ nemyslím pouze to, jak se lidé vztahují k neživé, rostlinné a živé přírodě, která nás obklopuje, ale především k lidem. Proto tomu říkám „integrální vzdělávání“, protože abychom změnili postoj lidstva k přírodě a společnosti, musíme změnit samotného člověka. Žijeme ve společnosti, která na nás neustále negativně působí, a my na ni působíme stejným způsobem. Náš egoismus, tj. naše touha užívat si na úkor druhých a přírody, nás nutí konzumovat, dominovat a vydělávat – a dokonce krást za každou cenu, aniž bychom za to něco vraceli. Proto je třeba napravit jak jednotlivce, tak společnost.

Závěr je, že se musí změnit člověk. My jsme zdrojem všech problémů na světě. Bohužel se tomuto faktu nevěnuje téměř žádná pozornost.

Z jedné strany na nás globální krize vyvíjí tlak a bude v tom pokračovat. Příroda se nezastaví. Když se nerovnováha stane příliš velkou, dochází k vymírání druhů. Lidstvo může sdílet stejný osud. Environmentální, sociální a ekonomické krize se zhoršují. Naše nerovnováha s přírodou není dobrým znamením.

Na druhé straně máme metodu, která vysvětluje, jak změnit člověka a udělat z něj neoddělitelnou součást přírody. Teprve pak začneme vnímat přírodu – rostlinnou, živočišnou i lidskou – jako jeden organismus. Zajímavé je, že na tom je založena i čínská medicína. Čínská medicína nepovažuje člověka za izolovanou jednotku, ale za součást komplexního, propojeného systému.

Pokud přijmeme tento pohled, změní se jak lékař, tak pacient. Lékař již nebude pouze předepisovat léky a pacient nebude požadovat jen rychlou úlevu. Oba pochopí, že uzdravení začíná obnovením rovnováhy mezi člověkem a přírodou jako celkem.