Proč bych se měl snažit být laskavý, když mě lidé využívají?

Jsme-li laskaví, stáváme se podobnými Stvořiteli, Vyšší síle lásky a altruismu, která vždy jedná se stvořením naprosto laskavě. Pak se nám bude lépe a snadněji žít jak v tomto, tak i v budoucím světě.

Mohlo by se zdát, že nás laskavé jednání činí zranitelnými vůči zneužívání druhými a že bychom tedy raději měli sami využívat druhé, abychom se ochránili. Za určitých, ale velmi řídkých a omezených okolností, to může být do jisté míry správné. Takový pohled je však velmi úzký a omezený a celkově v životě tomu tak není. Když se na život díváme jako na celek, na to, co nám všem zůstane a kde se nakonec ocitneme, jasně vidíme, že být laskavý je mnohem lepší.

Navíc bychom neměli být laskaví s očekáváním, že se nám laskavost vrátí. Laskavost nám spíše dává schopnost pochopit, proč je vše stvořeno právě díky této vlastnosti laskavosti a dobroty, abychom si uvědomili hodnotu laskavého jednání. Měli bychom být laskaví proto, že je to vlastnost, která vychází od Stvořitele směrem ke stvoření, a ze žádného jiného důvodu. Prostě se ve svém životě chceme podobat této Vyšší vlastnosti, aniž bychom očekávali, že se k nám vrátí.

Když to vezmeme ještě o krok hlouběji: to, že vůbec můžeme myslet a jednat laskavě, již je vliv Stvořitele na nás, takže jsme tímto již dostali odměnu. Zatímco existuje spousta lidí, kteří se v životě snaží prosadit tím, že využívají druhé, manipulují s nimi a vykořisťují je, protože se jim zdá, že je to způsob, jak je možné získat nějaké potěšení ze života, že jim to dává více peněz, respektu a moci. Nakonec počítají, co jim spadne do kapsy, a možná si myslí, že jsou díky tomu šťastní, ale ve skutečnosti mají ke štěstí velmi daleko.

Takoví lidé jsou navíc potrestáni. Zpočátku nechápou, že jsou trestáni, ale je to tak. Takový je obecný zákon přírody v praxi: vše, co děláme, musí být kompenzováno – dobro dobrem a zlo zlem.