Přestaňte s tímto zlozvykem, být nešťastnými

Jednou jsem mluvil s Jane Goodallovou, která 45 let studuje život šimpanzů v národním parku Gombe Stream v Tanzanii. Téměř dva roky žila mezi šimpanzi, kteří ji přijali do své smečky.

 A já se jí zeptal: jaký hlavní pocit máte ze života mezi opicemi, v lese, kde nejsou žádní lidé a opice vás přijaly za svou?
A ona odpověděla: „Láska je to, co jsem mezi nimi cítila. Sice křičí a neustále mezi sebou něco vymýšlejí, ale to vše jen proto, aby probudili lásku. A totéž jsem začala odhalovat u stromů, v lese, na nebi, na zemi…“
Aniž by byla sentimentální, když Jane dorazila do africké džungle z džungle města, postupně zjistila, že veškerá příroda je naplněná láskou. A měla naprostou pravdu.

Lásku si za peníze nekoupíš

Zde však narážíme na obrovský problém. Láska existuje v přírodě, ale jak ji můžeme dosáhnout mezi sebou? A když ne lásku, tak alespoň dobré vztahy, bez kterých lidstvo prostě nemůže dál existovat. Lásku si přece nelze vynutit. Mohu zaplatit a koupit cokoliv, jen ne lásku. Za peníze můžete získat vstřícný přístup, úctu, ale láska je velmi zvláštní cit, který stojí odděleně od všech ostatních lidských citů.
Dobré vztahy mezi lidmi vznikají tehdy, když se navzájem potřebují a po vzájemné dohodě se navzájem využívají k dosažení některých svých cílů. Přitom mezi nimi může dokonce vzniknout vzájemná důvěra. Ale jakmile někdo dostane více zaplaceno nebo dostane více naplnění a potěšení, veškerá důvěra a oddanost mohou okamžitě zmizet. Takových příkladů je v životě mnoho.
A toto naše chování vedlo nakonec k tomu, že stojíme proti sobě s jadernými bombami za zády. A ve vesmíru krouží satelity napěchované zbraněmi, připravené je použít na první povel. O konvenčních zbraních ani nemluvím. Přidejte k tomu mezinárodní terorismus, místní války a kriminalitu a uvidíte, že máme všechny důvody se vážně obávat o své životy.

Dokud život neskončí

Obraz však nebude vypadat tak bezútěšně, pokud pochopíme jeho příčinu. Došli jsme na okraj propasti, abychom od ní s hrůzou odešli. Uvědomění si, že nemáme jinou možnost, než změnit náš vztah z nenávisti na lásku.
A to už není nějaký osobní problém, který by se dal jen tak odhodit. Žádná země, bez ohledu na to, jak je bohatá a rozvinutá, se nebude schopna vypořádat s vnějšími ani vnitřními problémy vyvolanými nenávistí. Prohlubující se propast mezi bohatými a chudými povede dříve nebo později k tomu, že chudí vyjdou do ulic a začnou drancovat bohaté a přitom rozbíjet samotný stát.
Nezáleží na tom, kolik peněz a potravin si státy uschovaly. S nedostatkem vzájemné účasti, která mezi námi existuje, máme svět, kde polovina jednoduše umírá hlady a druhá polovina vyhodí více jídla, než je potřeba k nakrmení první poloviny. A nemohou se spolu domluvit, protože na sebe navzájem nemyslí.
Proto dnes není dosažení univerzální lásky jen krásným sloganem, ale životní nutností. Nemáte rádi slovo „láska“? Zdá se vám už trochu otřepané? Nahraďte ho tedy vzájemnou účastí a péčí o sebe navzájem. Hlavní je, že na to prostě musíme přijít, jinak život na Zemi skončí.

Sedm miliard sklenic čaje

Ale pokud je toto obecný zákon lidské existence, jak ho máme začít naplňovat? Abych to dokázal, musím se cítit spojený s celým světem. Nemusím každého znát od vidění, ale uvnitř bych měl mít pocit, že jsme spolu a že mi na každém záleží stejně jako na sobě.
Nalévám si sklenici čaje a starám se, aby si ji dali i ostatní. Do takové míry, že když ji ostatní nemají v míře jejich přání, tak ji nebudu mít ani já sám. Jako matka, která dokud dítě nenakrmí a nezajistí, aby bylo syté, zdravé a spokojené, nemůže se postarat o sebe. Ona prostě není schopna myslet na sebe, pokud ono něco potřebuje. A my se musíme naučit, jak přejít od naprostého sobectví k tomuto opačnému stavu.

Kolik dobrých věcí lze společně udělat?

Vidíme, že žijeme ve zvláštní době. Ještě nikdy v celé naší historii od nás příroda, všechny vnitřní a vnější podmínky nevyžadovaly, abychom se změnili. Vždy jsme šli vpřed se svým rostoucím sobectvím, přeorávali jsme tento svět a přizpůsobovali jsme si ho. 
A nyní, poprvé v historii, se my musíme přizpůsobit – dát si globální a integrální vzdělání, které nás naučí myslet jeden na druhého a být „hodnými dětmi“ jako ve školce. Bez toho totiž naše „zahrada“ už nebude moci existovat.
Pokud se obrátíte na specialisty: sociology, psychology, řeknou, že musíme začít s malými skupinami. Měli bychom pořádat rozhovory, školení, společné akce, aby lidé viděli, jak je dobré být spolu, jak moc člověku prospívá, když jsou kolem něj starostliví lidé. A kolik dobrých věcí můžeme společně dělat: odpočívat, bavit se, podporovat se navzájem.
Díky vzájemné účasti, dobrému propojení mezi námi, se budeme moci osvobodit od mnoha problémů a starostí. Vybudujeme nový průmysl – ne materiální a technický, ale vnitřní, duchovní. Tak jako jsme kdysi budovali moderní, technologický svět na úkor egoismu, který nás tlačil k vnějšímu rozvoji, nyní, když se zapojíme do našeho vnitřního rozvoje, vybudujeme mezi sebou svět nový  – vnitřní.
Objeví se nové technologie, nejrůznější inovace, a to vše ve vztahu mezi námi. Uvidíme, že v těchto laskavých, dobrých vztazích se nám otevírá celý svět plný rozmanitých pocitů. A k tomuto kontaktu nebudeme potřebovat internet ani žádné jiné komunikační linky. Budeme vzájemně propojeni na úrovni smyslů. Do takové míry, že se začneme cítit jako matka s dítětem.
Výsledkem bude, že se každý stane každým! Každý bude smyslově zapojen a začne cítit, co se děje v ostatních, a všechno, co se děje v něm. Dosáhneme vzájemné účasti a univerzálního, integrálního spojení. A budeme moci pocítit to, o čem mluvila Jane Goodallová a mnoho dalších, že láska je skutečně univerzální, světový zákon, který existuje v přírodě. A každý pocítí její vnitřní sílu a univerzální lásku, která v přírodě vládne.