Překročí lidská populace kapacitu Země?

Dnes panuje velmi populární a rozšířený názor, že přelidnění znamená pro planetu problém – například rostoucí globální oteplování, klimatické změny, nemoci…  

Ve skutečnosti však platí, že čím početnější je lidská populace, tím méně utrpení je vloženo na každého z nás.

Také platí, že pokud se povzneseme nad své egocentrické a individuální potřeby, přelidnění lidstva nebudeme vnímat jako problém, protože zlepšíme mezilidské vztahy tím, že se správně vzájemně propojíme a budeme spolupracovat v jednom společném záměru.

V souvislosti s tvrzením „čím více je na planetě obyvatel, tím méně utrpení je vloženo na jednotlivce“, musíme nejprve pochopit, že na světě neexistuje pojem nadbytečných lidí. Nejenže naše planeta zvládne uživit mnohem více lidí, dokonce více lidí znamená méně utrpení. Když se na to podíváme z hlediska vývoje lidstva směrem k jeho jednotnému budoucímu stavu, vypadá vzorec následovně: 

Množství lidí děleno množstvím utrpení se rovná naší schopnosti uplatnit svobodu volby – spojit se nad egem.

Jinými slovy, pokud je lidí více, množství utrpení se mezi ně rozdělí, rozptýlí, a v důsledku toho jednotlivec trpí méně. Řekněme například, že lidstvo musí v určité fázi svého vývoje prožít milion tun utrpení. Čemu byste tedy dali přednost: být součástí lidstva čítajícího osm miliard lidí, které se musí vypořádat s tímto jedním milionem tun utrpení, nebo být součástí lidstva čítajícího dvě miliardy lidí, které na sobě nese břemeno s milionem tun utrpení? Je jasné, že bychom si zvolili variantu menšího utrpení vloženého na jednotlivce.

Jak to funguje? Abychom to pochopili, musíme se na vývoj lidstva podívat z ptačí perspektivy.

V současné době vstupujeme do vývojové etapy lidstva propojeného jako jeden organismus, ve kterém si budeme navzájem bližší než se členy vlastní rodiny. Stojíme na křižovatce: Buď budeme nadále pokračovat cestou rostoucího sebestředného egoismu, který hledá další a další potěšení navzdory prohlubujícím se osobním, sociálním a globálním problémům, nebo můžeme uplatnit svou svobodnou volbu a zapojit se do tohoto procesu pozitivně, propojit se nad svou egoistickou povahou a povznést se nad problémy.

Pokud si uvědomíme, že v tomto vývojovém procesu můžeme uplatnit svou svobodnou volbu a začít se spojovat nad svým egem, pak se nám žádný člověk na planetě nebude jevit jako nadbytečný. Místo toho bude na každého člověka pohlíženo jako na velmi cenné stvoření, neoddělitelné od společnosti, které nese významnou část břemene lidstva. Každý člověk bude vnímán stejně významně, jako buňky a orgány pro naše tělo, kde každá buňka pracuje ve prospěch celého těla a všechny se vzájemně doplňují.

Neexistují tedy žádní nadbyteční lidé. Co je však nadbytečné, je jakákoli myšlenka na omezení růstu populace. Místo přemýšlení o problému přelidnění bychom měli přemýšlet o tom, jak můžeme naši rychle rostoucí populaci nasměrovat k pozitivně propojené společnosti. Tím si můžeme uvědomit naši schopnost uplatnit svobodnou volbu a objevit nový obraz světa místo toho, který v současnosti vnímáme prostřednictvím svého ega.