Vzpomínam si, že když jsem v roce 1981 narukoval, postupně jsem získal pocit, hraničící téměř s jistotou, že třetí světová válka je nejen neodvratná, ale dokonce na spadnutí. Nebyl jsem sám, byli jsme v tom všichni, a tenhle pocit v nás zůstal ještě dlouho potom, co nás pustili do civilu.

Byl to důsledek intenzivní masáže, které jsme byli vystaveni, navíc ve věku, kdy člověk snadno podléhá velkým slovům, obzvlášť jsou-li dramaticky pronášena a pokud nemá přístup k informacím, které s tou masáží nekorespondují.

Jako například k informacím o tom, do jaké míry je za globálním oteplováním člověk a do jaké míry jiné vlivy, či o tom, zda se náhodou podobné klimatické změny neodehrály v minulosti a jaké měly dopady.

Šiřitelé všeho dobra, jednoty a harmonie totiž vždy naprosto cíleně filtrují jen to, co se jim hodí, a ostatní mají za odpad, který se do hlav jejich oveček nesmí dostat, aby nic nemohlo narušit tu krásu jednoty s spolupráce. Nakonec to ale dopadá vždy stejně. Slepou vírou na jedné a bezhlavým odmítáním na druhé straně. Příkladů kolem sebe máme dost.