Povodeň století

Povodně v Německu jsou ohromující svou silou a rychlostí, s jakou k nim došlo. Počet obětí roste každou hodinou a více než tisíc lidí se pohřešuje. Voda zaplavila silnice, podemlela základy a zřítila mosty.

Zpustošení je jako po válce. A povodňová zóna se stále více rozšiřuje a zabírá  stále nové oblasti v Německu, Belgii a Rakousku.

Je to prostě katastrofa. My se však učíme, že existuje pouze jediný důvod negativního postoje přírody k nám, to znamená vyšší síly, Stvořitele – tím, že překročíme povolené hranice. Příroda nás chce vidět v dokonalém stavu: sjednocené jako jedno tělo s jedním srdcem. A je ochotna tolerovat, pokud se trochu odchýlíme od této jednoty, ale pouze v určitých mezích.

A pokud půjdeme za tyto hranice, pak je příroda nevyvážená. A to se děje a bude se dít i nadále. Vstoupili jsme do konfrontace s vyšší silou, bez ohledu na naše jednání ve vztahu k přírodě. A proto bude příroda stále více protestovat povodněmi, požáry, epidemiemi a mnohým dalším, jako by to byly egyptské rány: „Krev, žáby, vši ...“.

Před námi je mnoho podobných kataklyzmat, kterými budeme muset v příštích 10–20 letech projít. Zároveň však začneme pociťovat, jak nás to zavazuje uvést se do rovnováhy. Historie egyptských ran se opakuje: všichni „Egypťané“ v nás, sobecké síly, dostanou deset úderů, dokud nezvedneme ruce a neřekneme: „Dost, už nejsme schopni zůstat v Egyptě!“
Bylo to tam pohodlné a uspokojivé, ale odtud budeme muset uniknout. Odkud „odtud“? Tento únik nepochází ze zeměpisné oblasti, ale ze vztahu mezi námi: z bezdůvodné nenávisti k bratrské lásce.

Ale dokud my nedospějeme k tomuto úniku, budeme muset projít mnoha údery, utrpením, problémy: povodněmi, požáry, všemi druhy epidemií atd. Toto je prognóza na příštích 10–20 let. Do roku 2040 se tyto katastrofy rozšíří po celém světě, v každé zemi a regionu, svým způsobem.

Vidíme, že tváří v tvář společnému neštěstí si lidé začínají více pomáhat a projevovat solidaritu. Ale příroda nám předkládá mnohem větší účet: nejen trochu napravit naše životy a vztahy. Jde o to, aby se zásadním způsobem napravil charakter člověka, aby se napravila jeho přirozenost, o odhalení toho, že jsme všichni egoisté, a  abychom sami chtěli navázat lepší vztahy mezi námi.

Jsme povinni stát se navzájem laskavějšími a tímto laskavým vztahem mezi lidmi ovlivníme všechny ostatní úrovně přírody: neživou, rostlinnou i živočišnou, a přivedeme je ke klidu a harmonii. Takové budou důsledky změn, ke kterým v nás došlo, našemu vzájemnému vztahu.

Myslím, že to bude trvat dvacet let, protože k takové změně nemůže dojít přes noc. Vždyť vycházíme z dnešního, naprosto opačného stavu, s naprostou neochotou brát ohled na přírodu, z nedostatku porozumění tomu, že čelíme systému vyšších sil, které nás přišly změnit.

Odmítáme v tom vidět ruku Stvořitele a přijmout to jako pomoc pro naše dobro, za které musíme být vděčni. Všechny problémy jsou důsledkem skutečnosti, že stojíme proti sobě, a tedy v rozporu s přírodou.

Tady není možné jít zkratkou. Koneckonců, egyptské otroctví trvalo mnoho let a skončilo těžkými ranami. Podívejte se, jak faraon, tedy naše egoistická přirozenost, tvrdohlavé kamenné srdce, protestuje a nechce se podvolit.

Něco jako když faraon již souhlasí, že nás nechá jít, abychom šli ke sjednocení a lásce. A pak vezme své svolení zpět a odmítne nás pustit  a my se opět vrátíme do stejného stavu.

A v takovém sporu budeme muset strávit několik let. A kromě toho musíme vzít v úvahu, že se to nyní děje v celosvětovém měřítku, mezi všemi národy a státy. Než s tím vlády a národy začnou  souhlasit, bude to vyžadovat čas a mnoho utrpení a úderů. Evropou může projít takový tajfun, že tam nezůstane nic. To vše proto, aby se lidé pokořili a přijali naplnění zásady milovat bližního jako sebe sama.