Ovlivňuje můj názor způsob chování ostatních?

Ovlivňuje můj názor způsob chování ostatních?

Existuje alegorie o mudrci, který seděl u městské brány a kolem něj procházel muž. Muž se obrátil na mudrce a zeptal se ho: „Řekni mi, jací lidé žijí v tomto městě, dobří nebo špatní?" 
 Moudrý muž odpověděl: „Pověz mi o městě, ze kterého pocházíš, jací lidé v něm žijí?"

„Jsou zlí, krutí a sobečtí," odpověděl muž.

„Stejní lidé žijí i tady," odpověděl stařec a muž odešel.

Později k bráně přistoupil další muž. Položil stejnou otázku. Mudrc odpověděl stejně: „Jací lidé žijí ve tvém městě?" 

Muž odpověděl: „Ve městě mi zůstalo hodně přátel a lidé jsou tam dobří a laskaví." 
Stařec řekl: „Stejné lidi najdeš i tady." 

Obecně platí, že jen na mně záleží, s jakými lidmi budu žít ve svém okolí a jak se ke mně budou chovat. První muž uvedl, že potkával jenom špatné lidi, a bylo mu řečeno, že totéž ho čeká v novém městě. A kdyby viděl lidi jako dobré, pak by podobné dobré lidi našel i v novém městě.

Jak tento mechanismus funguje? Je založen na našem postoji ke společnosti. Jaký máme vztah ke společnosti, tak se cítíme. Když například cítíme nenávist lidí k nám, musíme se ptát, proč nás nenávidí? Nenávist se neobjeví jen tak z ničeho nic. Je to vlastně důsledek našeho chování. Pokud tedy vidíme lidi, kteří nás nenávidí, měli bychom se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Bez takové sebereflexe jednoduše nechceme o sobě znát pravdu.

Naší snahou by mělo být najít nejdříve pozitivní pocity v sobě a potom ty samé i u druhých. Potom v sobě najdeme i odpověď, proč nás druzí nenávidí. A když se pokusíme na sobě něco změnit, uvidíme, jak se změní i samotní nenávistníci. Jiným způsobem to lze vyjádřit tak, že pokud budeme pomáhat, podporovat a povzbuzovat všechny kolem sebe, objevíme dobré vlastnosti u ostatních.

Všichni jsme hostiteli egoistické povahy, a proto dáváme přednost vlastnímu prospěchu před prospěchem pro druhé. Ale máme možnost jít příkladem, jak vyvíjet úsilí, abychom změnili své priority a nad náš egoismus pozdvihli vztahy, které především přinášejí prospěch druhým.

Co se však stane, když nás nějaký projev nenávisti vůči nám rozzuří a chceme na něj reagovat? Rada zní: nedělejte to – raději nechte tento vztek v sobě vyhasnout. Může to znít nuceně, protože navzdory tomu, že chceme reagovat svým hněvem, to neděláme. Nakonec však nereagování v takové situaci bude mít lepší výsledek.

Existuje rčení, že pokud v sobě pocity nenávisti potlačíme a na tyto stavy nereagujeme, všechna tato nenávist se nám později vrátí mnohem krutěji v jiných podobách. To se však stává, když nevyvineme úsilí a nepochopíme, jak situaci zpracovat v souladu se systémem fungování přírody. Budeme-li se takovým cvičením neustále věnovat, začneme vytvářet vyzrálé lidské vztahy, které se projeví v harmonickém a mírumilovném lidském chování.

Abychom si tedy vypěstovali zralý postoj k lidem, musíme si osvojit techniky sebezkoumání a sebereflexe, musíme se naučit odpouštět a pak uvidíme, jak naše životy nabírají příznivý směr.