p { margin-bottom: 0.1in; line-height: 115% }

Roste nám nová generace s naprosto odlišnými prioritami a zájmy. Moje dospělé děti mají naprosto jasnou představu o svém životě. Nechápou, proč by měly pracovat pět dní v týdnu a osm hodin denně. Jejich představa je žít minimalistický život s možností flexibilního volného času, který by věnovaly sobě a svým kamarádům. Říkají, že se nenarodily proto, aby se čtvrt života učily věci, které nepotřebují a potřebovat nebudou, druhou půlku dřely, aby naplnily společenský status a na konci života, když už jim budou ubývat síly, aby s lítostí vzpomínaly na svoje nenaplněné sny. Zatím se jim to daří a já jim držím palce.

No a já se od nich nakazila. Když pracuji tak efektivně a naplno, tudíž kratší čas, a pak mám více volného času pro sebe a svoji rodinu a věnuji se tomu, co mne baví a dává smysl. Od té doby jsme šťastnější a svobodnější.

A celé to má ještě jednu výhodu, potřebujeme méně věcí a máme jen to, co opravdu využíváme. Dovolenou trávíme na volno s minimem financí, ale také s minimem pozlátek. Zato potkáváme nové lidi, poznáváme nové zvyky, způsoby života. Necháváme život plynout.